Jan Bílý | 11.12.2007

Tak a máme to: "Ženy by měly hlavně vařit, muži vydělávat peníze, myslí si Češi" (Novinky.cz, citace průzkumu CVVM). Tento názor na rozdělení kompetencí má 76% (vaření) resp. 70% (finanční zajišťování domácnosti) všech dotázaných respondentů.

Ha ha!.. směje se pilný čtenář knih Davida Deidy nebo návštěvník "Lásky sexu a partnerských vztahů", leč do jeho chechtotu se mísí tóny zoufání: kde to vlastně žijeme? Nezasloužíme si vlastně všechny ty české problémy, které máme, vládu, která se utápí v nechutných tahanicích, úřady, které házejí klacky pod nohy všem, kteří chtějí něco dělat, policii, která honí malé zlodějíčky namísto aby hlídala ty, kteří kradou miliony? Nejsme tak trochu dvacet (no řekněme patnáct) let za opicemi, tj. za středoevropským vývojem našich jihozápadních sousedů?

Možná, že průměrná žena v Česku vaří skutečně lépe než její u televize sedící muž. Otázka však nezněla: "Chutná vám od žen uvařené lépe než od mužů?" ale: "Měly by ženy zůstat u ploten?" Pokud na tuto otázku odpoví tři čtvrtiny obyvatelstva (tj. i žen) ano, nevím, pro koho tu vlastně dělám semináře. Protože s partnerstvím je to asi takhle: Nejprve jsme na té první úrovni: Macho muž rozhoduje o důležitém, submisivní žena v domácnosti vaří a zato se jí dostává (když má štěstí) ochrany mocných paží jejího muže. Vždyť je také jeho, viz Novák - Novákova(-á)*. Výhody: Nic se nemusí měnit, jedeme dál, jako už vždycky, létáme na Měsíc, netřídíme odpadky, předjíždíme se jak debilové na dálnici a asi tak za dvacet až padesát let se (vzhledem k počtu potomků, které plodí submisivní žena svému partiarchovi) utopíme ve vlastních výkalech.

Po jistém čase přestane ženy jejich submisivní role bavit. Začnou se vzdělávat, studují, řídí auto a dokonce i velké podniky, prostě se derou do dřívější domény mužů. Paralelně k tomu, i když většinou s jistým zpožděním, začnou muži objevovat svoji "vnitřní ženu" - začnou se věnovat umění, dětem, vaření (hle!), někteří si dokonce nechají narůst dlouhé vlasy a oholí si kníry (ano, dokonce si muži holí podpaží, a sprchují se každý den, díky tomu lze opět v létě jezdit tramvají...) a kouří marihuanu (velice yin-droga). Vzájemná přitažlivost mužů a žen (polarita, jak říká Deida) tím sice utrpí, ale to nevadí, protože jen a jen skrz tuto druhou úroveň se dostaneme dál.

A to na třetí úroveň. Zde panuje z našeho současného pohledu pravý ráj. Muži jsou opět ve své mužské síle (zvenčí někdy vypadají docela mačisticky), ale s plným vědomím své vnitřní ženské stránky. Jsou prostě prezentní (ano, to slovo úplně zbožňuji). Ženy zde mohou být slabé, protože poznaly a uvědomily si svoji vnitřní sílu. Mohou být jako ty příslovečné květinky na louce, lákající čmeláky. Muži vědí, že v partnerství jsou odkázáni na zrcadlení žen - partnerek a naopak. Obě dvě strany důvěřují v tomto zrcadlení partnerům stoprocentně. Ach jak krásné...

Leč, v českých luzích a hájích jsme, podle výše zmíněného průzkumu, stále ještě na úrovni číslo jedna. Tramvají v létě raději nejezděte a pokud jste homosexuál, tak to nikde neříkejte, mohli by vás zbít. No a pokud před vámi někdo jede třicítkou a bliká vlevo, když zatáčí doprava, tak to asi bude Mařenka pana Nováka. Ale nebojte se, ona mu tu káru brzy odře. On ji zmlátí, ale brzy vydělá na novou. Takže všechno prima.

*K tomu perličku: Kamarádka se vdávala za cizince a tím si změnila jméno na Alena Henry (jméno změněno). Běhala po úřadech, vyplňovala lejstra, vydali jí nový pas. V oddacím listě však bylo zapsáno: Jméno budoucích dětí: Henry - Henryová. Když se proti tomu bouřila, tak jí řekli, že je to tak v zákoně. Ale, až se jim narodí holčička, tak se to asi dá změnit... Úžasný den Vám přeje Váš Jan.