H. Chvátalová | 21.12.2009

Se Sumitem, Joshim, Karin a Petrou o radostech i strastech produkčního týmu Domu osobního rozvoje MAITREA

První semináře navštívili zájemci v Domě osobního rozvoje MAITREA v květnu 2008. Tehdy se dům ještě dokončoval, akce se konaly takříkajíc „za pochodu“. Od té doby se mnohé změnilo, mnohé se „vychytalo“ a mě velice těší, že tento krásný dům v centru staré Prahy, v těsné blízkosti Týnského chrámu, dům, kdysi nazývaný „U modrého jelena“, žije a pulsuje semináři, kurzy, přednáškami, masážemi.

Soukolím, které hýbe vším v tomto domě, je dnes čtyřčlenný produkční tým: Sumito Petr Mikulka, Joshi Josef Šíla, Karin Tománková a Petra Vetlická. Na rozhovor s nimi jsem se sešla v době, kdy adventu bylo již nakrátku a přede dveřmi Štědrý den...

Předpokládám, že pro Dům osobního rozvoje je produkční tým hodně důležitý. Jaká je konkrétně jeho/vaše úloha?
Sumito: Produkční tým je zde od toho, aby zabezpečil provoz domu, tedy aby naplánoval akce, zajistil a přichystal prostory pro ně, zajistil jejich organizaci, komunikoval jak s lektory, tak s klienty.

Karin: Prostě naplňujeme tento dům přednáškami, semináři, a s tím samozřejmě souvisí mnoho dalších věcí.

V tomto domě už mělo či má akce mnoho lektorů a přednášejících - sháníte je vy sami, nebo se vám spíš hlásí oni?
Karin: Zatím to bylo většinou tak, že se nám hlásili sami. Naším cílem do budoucna ale je, abychom je více aktivně vyhledávali a abychom vůbec měli více svých vlastních akcí, tedy těch, které od počátku do konce sami produkujeme.

Všechny akce v domě nejsou „vaše“?
Karin: Máme akce dvojího typu - buďto je sami zařizujeme, produkujeme (například akce Bhagata J. Zielhofera), nebo jsou to akce v režii někoho jiného a my pro ně jenom pronajímáme prostory. A dokonce od jednoho lektora míváme akce dvojího typu - například workshopy Terezy a Evy Kalinových „O matkách a dcerách“ jsou v naší režii, zatímco semináře „Vědomý život“ si Tereza organizuje sama a my jen pronajímáme sál. Podobně mužské skupiny Jana Bílého jsou „naše“, ale supervizní konstelace téhož lektora jsou jen jeho.

Ve 4. patře Domu osobního rozvoje ve velice krásných prostorách pracují soukromí terapeuti. Mám to štěstí, že jsem měla možnost je všechny poznat a můžu říci, že jsou to úžasní lidé. I ti se vám přihlásili většinou sami?
Karin: Někteří ano a některé jsme oslovili my, například Kristýnu Heřmánkovou, která nabízí rytmické masáže.

Joshi: Když v květnu 2008 začaly první semináře, dům se ještě dokončoval, bylo to hodně náročné období. Když se na to podívám zpětně, říkám si, jak můžeme být šťastní, že byl o dům tak obrovský zájem. Jednak do něj lidé hned od počátku chodili, jednak u nás terapeuti a lektoři chtěli působit, takže se hlásili sami. My jsme se tak mohli věnovat provozním záležitostem kolem dokončované stavby, vybavování místností a nastavování organizačních postupů, čímž jsme byli tehdy hodně zaneprázdněni. Kdybychom bývali tenkrát museli řešit oboje, bylo by to ještě daleko náročnější. V současné době jsou už prvotní věci dávno zaběhlé, takže se můžeme soustředit na to, abychom sháněli nové lektory a doplňovali nabídku tak, jak si přejeme.

Máte konkrétní představu, kam chcete vývoj domu směřovat a jak by to zde mělo vypadat například v roce 2010?
Joshi: Aniž bychom o to usilovali, začíná se nám pro příští rok objevovat několik tematických celků, v rámci kterých působí více lektorů. To pak umožňuje dívat se na dané téma různými úhly pohledu. Profilují se nám zde semináře pro ženy, semináře pro muže, dále akce zaměřované na porody, ať už lektor pracuje s lidmi, kteří se chystají přivést na svět děťátko, nebo s lidmi, kteří potřebují zpětně odžít svůj vlastní příchod na svět nebo porod svého dítěte. Plánujeme také masáže miminek, což souzní s naší Akademií něžného doteku, semináře dětských masáží a certifikace pro aromaterapeuty. Stále žádaným tématem jsou nepřekvapivě partnerské vztahy a láska. Dalším z celků jsou věci kolem harmonie bydlení a architektury. Dům osobního rozvoje byl budován podle zásad Feng Shui, lidé často říkají, že se zde cítí velmi příjemně, na různé věci se vyptávají, takže se vyprofiloval blok těchto seminářů. Zajímavým okruhem jsou akce týkající se tvořivosti a umění, například dvanáctitýdenní Umělcova cesta, dále Enkaustika, seminář, který se jmenuje Intuice atd.

Další jsou tzv. satsangy. Pro někoho je to možná zcela nový název, ale v mnoha zemích Evropy i v USA je to běžný typ seminářů, tam je možné jít na nějaký satsang denně. Na satsangu jde v podstatě o to, být tady a teď, o spočívání v pravdě a opravdovosti. V otevřeném prostoru mohou lidé přijít se svými otázkami či problémy nebo „pouze“ být. Často je to velmi uvolňující atmosféra, při které může vyplout na povrch něco, co člověk běžně skrývá nebo potlačuje…

Satsangy jsou tedy jakési očistné večery?
Joshi: Dá se to tak říci, ale můžou to být i celé víkendy :) Základem je ovšem poznání, že naše duše nebo naše podstata je čistá a jako taková žádnou očistu nepotřebuje.

Pokud vím, prostory Domu osobního rozvoje jsou většinou zaplněny po večerech a o víkendech. Plánujete větší akce i na běžné všední dny?
Joshi: Mysleli jsme, že podobně jako sem chodí lidé večer, mohli by chodit i ráno před prací třeba na nějakou meditaci, ale to zatím naráží na organizační problémy, protože se nám brzy po ránu nedaří připravit prostory. Uvažujeme tedy nad akcemi v průběhu dne, což můžou být například masáže miminek. Během dne se zde už také konaly klasické business semináře, jenže ty se zatím moc neosvědčily. Chceme ale s nabídkou seminářů pro manažery a podnikatele oslovit přímo naši cílovou skupinu.

Když říkáte „naši cílovou skupinu“, koho konkrétně máte na mysli?
Joshi: Myslím, že lidé, kteří k nám chodí běžně na semináře a workshopy řešit své rodinné a partnerské problémy, by zde mohli řešit i zaměstnání, podnikání apod. Plánujeme tedy další semináře na téma podnikání - jaké má vazby, jak se chováme v práci z hlediska rodinných systémů apod.

Chodí na akce do Domu osobního rozvoje stejný okruh lidí, nebo se hodně mění? A jak se zájemci o akcích dozvídají?
Karin: O akcích se dozvídají hlavně přes internet, ale také hodně funguje to, že si o zajímavých seminářích mezi sebou povědí.

Sumito: V průběhu roku 2009 došlo v naší cílové skupině k velkému posunu. Zatímco v prvním roce naší činnosti se zde „točili“ stále stejní lidé, kteří přicházeli za „svými“ lektory nebo jsme je znali z různých skupin a výcviků, v poslední době přichází hodně úplně nových lidí a z toho máme velkou radost. A máme radost, že v rámci sebepoznání a určitého vzdělávání se Maitrea stala pojmem a že si lidé své zkušenosti z tohoto domu opravdu mezi sebou sdělují.

Máte nějakou konkrétní zpětnou vazbu od klientů? Napíšou vám třeba, že se jim nějaká akce hodně líbila?
Karin: Píšou docela často. My si pak takový hezký mail vytiskneme a nalepíme do kroniky Domu osobního rozvoje. Máme tam naše první semináře, první fakturu, také tam dáváme naše programy, fotografie například ze křtů knih nakladatelství Maitrea, z akcí zaměstnanců Maitrei apod. Podívejte se, třeba loni před Vánocemi jsme byli jako Maitrea společně na výletě na Karlštejně.

V květnu letošního roku byla v domě otevřena vegetariánská Restaurace Maitrea a získává stále více na oblibě. Spolupracujete s restaurací ve smyslu oslovení nových potenciálních klientů?
Joshi: Počet klientů roste, máme už v databázi přes 2000 lidí, kteří každý měsíc dostávají náš program. S otevřením restaurace se ale opravdu otevřel další obrovský prostor, kam lidé chodí. V restauraci máme velkou nástěnku s nabídkou našich akcí, na stolech je program Domu osobního rozvoje.

Karin: Ohledně spolupráce s restaurací mám pocit, že jsme možná jako produkční tým měli zpočátku větší očekávání, protože na otevření restaurace jsme se hodně těšili. Rozjezd restaurace však nebyl jednoduchý, ještě stále tam mají co řešit, takže naplno jsme spolupráci vlastně ještě nezahájili. Jako první „nástřel“ opravdové spolupráce mě například napadla pro nový rok literární nedělení odpoledne nebo představení pro děti.

Joshi: Musíme také brát v úvahu, že do restaurace chodí lidé s jiným záměrem - prostě se tam chodí najíst, nebo tam mají s někým schůzku. Proto se spoléhám do budoucna na obchůdek, který vznikl spolu s recepcí v přízemí domu. Myslím, že by se to dalo výborně propojit - když má člověk v restauraci s někým sraz a přijde dřív, může zajít do obchůdku, nebo se tam staví, když z restaurace po dobrém obědě odchází. Ale musíme mít sortiment uspořádaný tak, aby tam člověk měl proč jít. Jak už tady zaznělo, většina lidí se na akce hlásí a platí přes internet, ale chtěli bychom rozjet předprodej vstupenek také přímo v obchůdku a přidat k tomu i dárkové poukazy.

Jaká je v současné době nabídka obchůdku?
Petra: Začínali jsme s knihami a DVD z nakladatelství Maitrea, postupně jsme přidali další kvalitní knížky, které ladí s nabídkou seminářů v domě. Záměrem je, aby lidé, kteří přijdou na nějakou akci, si hned mohli v návaznosti obstarat další informace, kontakty apod. A chceme nabídku obchůdku dále rozšiřovat, aby lidé, kteří od nás ze semináře či workshopu odcházejí, mohli s něčím pracovat. Další podstatná část naší nabídky jsou výrobky firmy Nobilis Tilia, které také s tímto domem a tím, co zde nabízíme, dobře ladí. Chceme ale také nabízet určité dárkové předměty - takové, které člověka osloví, mají nějakou hodnotu, mají v sobě náboj inspirace pro lidi.

Dům osobního rozvoje je v provozu druhým rokem. Napadlo vás přemýšlet nad tím, jak to tu bude vypadat třeba za pět, za deset let? Co by bylo jaksi „ideální“?
Joshi: Tento dům, přestože je v centru staré Prahy, ve středu dění, je v této úzké uličce i tak trochu schovaný. Myslím na to, jak se v současné době všechno zrychluje, vždyť pokrok je o zrychlování všeho. Byl bych rád, kdyby uprostřed toho zrychlování byl tento dům místem zklidnění. Takže moje představa do vzdálenější budoucnosti je taková: i když zde v domě bude všechno zaběhnuté a bude to perfektně fungovat, místnosti budou zaplněné účastníky seminářů, bude z tohoto místa zářit určitý klid. Protože dokud se určité věci nebudou učit už děti ve škole, budou je lidé hledat, řešit a nacházet až v dospělosti - například v tomto domě.

Karin: To jsi řekl moc hezky, k tomu není co dodat...

Ještě se zeptám na zcela prozaickou věc - uživí se dům z akcí, které se zde konají?
Sumito: Je to pořád ve vývoji. Ale já věřím, že je možné, aby provoz domu zaplatil jeho náklady, i když to bude určitě ještě chvíli trvat a asi to nepůjde vyloženě jenom z akcí v domě, protože ten není nafukovací...

Jaké další akce máte na mysli?
Sumito: Po zkušenostech s koncertem Devy Premal v květnu 2009 bychom v pořádání koncertů chtěli pokračovat, takže myslím na koncerty a na akce v přírodě.

Joshi: Například už na jaře 2010 chystáme akci, kdy v návaznosti na přednášku půjdeme o víkendu po Praze za posvátnými a silovými místy. Původně jsme totiž kromě domu chtěli budovat i centrum někde v přírodě, ale uvědomili jsme si, že kdybychom budovali dvě věci najednou, ani jedna by se nedotáhla do konce pořádně. Energii jsme prostě měli tady v domě a kdybychom ji odvedli jinam, tak by se to tady nepovedlo. Takže možnosti mimo Dům osobního rozvoje ještě stojí před námi.

Sumito: Také nás napadlo, že bychom mohli občas otočit spolupráci se zahraničnímu lektory. Zatím jsme zahraničního lektora vždycky zvali k nám. Ale bylo by také možné zorganizovat cestu skupiny zájemců s tlumočníkem za lektorem do jeho země. Ať už by to byla akce výhradně pro nás nebo bychom se jako skupina připojili k rozsáhlejší akci dotyčného lektora.

Co vám práce v produkčním týmu dává?
Karin: Snad můžu říct za všechny, že nás hodně baví a naplňuje. Já jsem přišla do Prahy z Jeseníku, odkud pocházím, a tuto práci jsem dostala asi po třech letech. Líbilo se mi, že jsme nastoupili v době, kdy se s domem začínalo. Byl to sice trochu zmatek, ale také to bylo hodně tvořivé. Zpětně jsem velice vděčná Toníkovi Koláčkovi, protože nám dal volnou ruku a velikou důvěru. Cítila jsem, že nám věří, a to dělá člověku dobře... A také jsem sama prošla mnoha výcviky a semináři, takže jsem ráda, že naše práce tyto možnosti otvírá dalším lidem.

Co vám dává tento dům?
Sumito: Klid a pocit bezpečí, že tady můžu být s důvěrou i ve chvíli, kdy potřebuji projevit nějakou stránku, kterou se bojím projevit venku, kterou vnímám jako svoji slabost, svoji bolest. Prostě bezpečný prostor, kde se můžu s důvěrou otevřít. A dokonce vnímám tento dům jako svůj druhý domov, je mi v něm dobře.

Joshi: Často slyším od kamarádů a známých: „Ty máš úžasnou práci, děláš, co tě baví.“ Nás to opravdu hodně baví a těší a v domě je to cítit, lidé se zde cítí dobře. Vzniklo zde krásné místo a pracují tu lidé, kteří si to vybrali a pracovat tu opravdu chtějí. A je tu cítit i radost z naplnění, z poznání sebe sama.

Karin: Já bych to řekla nějak podobně...

Rok 2009 končí. Co byste čtenářům tohoto rozhovoru a lidem, kteří přicházejí do Domu osobního rozvoje, chtěli popřát do roku nového?
Karin: Byla bych ráda, kdyby všichni lidé včetně mě, měli nějaké hranice. Aby co nejpřesněji věděli, co chtějí, a co nechtějí, aby stáli nohama na zemi a aby - i když se o leccos zajímají a mnohé vyzkoušeli - byli „normální“...

Sumito: Všem lidem přeji vstup do nového roku s nadějí a vírou. A našim klientům, aby návštěvami na akcích v tomto domě našli cestu k sobě a objevili sami sebe. Pak je naděje, že se tento dům nestane jen úniky z reality a následně dalším závislostním prvkem.

Petra: Přála bych lidem, kteří k nám přicházejí, aby zde našli pochopení, že ať se jim v životě děje cokoli, tak v tom nejsou sami a mají možnost s tím něco udělat.

Joshi: Co si přát při vstupu do nového roku? Tak třeba: SMÍCH a SNÍH!