| 03.04.2007

Dvojí pohled na ruskou pohádku o Caru panně, zakončený rozhovorem obou psychopravců.

Děj pohádky možná znáte, jen pro připomenutí: Ivan je syn obchodníka, který si našel novou ženu. Protože otec je pořád na cestách, o Ivana pečuje vychovatel. Když spolu jednoho dne rybaří, připluje k nim 30 lodí, v nich Car panna se svými společnicemi. Poví Ivanovi, že jej miluje a domluví se, že druhý den se opět uvidí. Ivanova macecha se to dozví a donutí vychovatele, aby mu zapíchl do košile špendlík, až se budou lodě blížit - Ivan usne a nic ho nedokáže vzbudit. To se opakuje několikrát, až už Car Panna nepřijede a vzkáže, že pokud by ji chtěl Ivan najít, musí se dostat za třikráte devět zemí do třikráte desátého království. Když se Ivan dozví, jak to bylo, setne vychovateli hlavu a začne jeho strastiplná pouť přes Babu Jagu, ukrytou truhlici až k závěrečnému setkání s Carem Pannou.

Oba výklady pojímají celou pohádku jako cestu k setkání se se svou ženskou částí, s ženským principem, který je obsažen jak v ženě, tak v muži. První část R. Blye je detailní, precizní analýza se spoustou odkazů, ale trochu „suchá“. Druhá část M. Woodmanové je naopak všeobjímající a nějak více výstižnější a uchopující. Je to jako přímka a kruh, demonstrace rozdílů mužského a ženského přístupu v praxi.

Z psychlogického hlediska se v příběhu vyskytují důležité archetypy postav: zemřelá matka, věčně nepřítomný otec, macecha, která se zamiluje do vlastního syna, lehce manipulovatelný vychovatel, syn Ivánek, osudová žena, tři Baby Jagy a pták Ohnivák. Král Panna je o rybaření, rybaření v hlubokých vodách nevědomí..

Příběh nabízí zajímavé podobenství o vztazích a vzájemných těžkostech při setkání dvou lidí..vlastně čtyř..Totiž, když jsou spolu přítomni muž a žena, jsou přítomni vlastně čtyři.

"Nevědomí se snaží dávat partnery dohromady tak, aby se sdílené rány navzájem doplňovaly a zároveň se mohly hojit. Pak se spojí v nejcitlivějším místě, přímo v otevřené ráně, která je zároveň nejnáchylnější k léčivému procesu.."

„ Nahlížena v souvislostech s božským manželstvím uvnitř jak muže, tak ženy, není podřízenost ženského elementu mužskému, jež se navenek projevuje jako podřízenost ženy muži, ničím jiným než nehoráznou lží. Nejméně po tři tisíciletí nesly ženy, vědomě či nevědomě, patriarchální společností přidělený úděl podřadného pohlaví. Tato podřízená role zanechala na jejich vnitřním mužství nezhojitelné jizvy. V důsledku toho jsou muži společensky i osobně postiženi svým slabým ženstvím, a stejně tak ženy svým slabým mužstvím. Jako navzájem se doplňující energie mužství a ženství potřebují jedno druhé pro dosažení přirozené rovnováhy ve vztazích. Slabé ženství v muži způsobuje, že jeho mužství je znetvořené, jednostranně zaměřené. Z muže se pak, zjednodušeně řečeno, stává militantní otrok korporací. Slabé mužství v ženě činí totéž s jejím ženstvím. Stává se z ní buď panenka, která se přizpůsobuje každému přání jakéhokoli muže, nebo naopak Medúza, jež promění každého v kámen.“