H. Chvátalová | 14.10.2009

S Alenou Kvěch (Marešovou) a Sumitem Petrem Mikulkou o seminářích Zákon přitažlivosti a Ho´oponopono.

Úvodní večer k Zákonu přitažlivosti a havajské technice Ho´oponopono se konal v Domě osobního rozvoje MAITREA s lektory Alenou Kvěch a Sumitem P. Mikulkou 1. října 2009. Od té doby proběhlo už několik základních víkendových seminářů a přednášek na toto téma v ČR i na Slovensku.

Co vás k tomuto tématu inspirovalo?
Alena: Především kniha autorů Joe Vitale a Ihaleakala Hew Lena s názvem Svět bez hranic a podtitulem Tajná havajská technika na vytváření hojnosti, zdraví, míru... Vyšla na podzim roku 2008 a vzhledem k obrovskému zájmu o brněnský i pražský seminář dr. Hew Lena (proběhl v září 2009, pozn. redakce) ji asi už přečetlo dost lidí.

O havajském učení ho´oponopono jsem slyšela jako o „technice“ uzdravení vztahů, uvolnění konfliktů a toxických vlivů a posílení vlastní cesty. Je tomu tak?
Alena: V podstatě ano, ale dr. Hew Len nás na semináři, jehož jsme se zúčastnili, seznámil s verzí, kterou může každý uplatňovat v každodenním životě, neustále, nepřetržitě.

Sumito: Starodávné havajské učení totiž přepracovala v 80. letech minulého století Morrnah Nalamaku Simeona, pozdější učitelka dr. Hew Lena a upravila je na současné podmínky.

Čím vás toto učení oslovilo?
Alena: Svou jednoduchostí. Vždycky jsem si přála najít něco, co by umožňovalo lidem jednoduše žít každý den, v jakékoli situaci, co by život zkvalitňovalo. Sama jsem absolvovala mnoho seminářů, mnoho výcviků, které byly úžasné, ale jednoduchost tohoto učení mě „dostala“. Ho´oponopono říká, že máme v sobě nespočetné množství vzpomínek, které vyplouvají prostřednictvím nějakých zážitků na povrch a my máme možnost se ze vzpomínek, které ovlivňují náš život, uvolnit. Čím více se nám daří se z těch trnových vzpomínek uvolnit, sami se prosvětlujeme, může přijít božská inspirace - ale jen tehdy, když je v nás prostor. Podle tohoto učení to, co nám dělá problémy, jsou staré vazby, vzpomínky, kvůli kterým nejsme schopní být plně v přítomnosti. A máme jen dvě možnosti - buď žít ve starých vzpomínkách a vazbách, nebo se otevřít inspiraci a změnit svůj život.

Mám pocit, že uvolnit se starých vzpomínek ale zase není tak jednoduché! To budete na víkendovém semináři učit?
Alena: To se nedá učit. Budeme hovořit o tom, že pokud o něčem můžeme opravdu rozhodnout, je právě to, zda zůstaneme vězet v minulosti nebo budeme žít v přítomnosti s plnou zodpovědností za to, že nic, co se nám děje, s čím se každý den setkáváme, by nás nepotkalo, kdyby něco z toho nebylo i v nás.

Sumito: Tahle záležitost sahá do jiných úrovní, než je rozum. Mluvil jsem s několika lidmi, kteří říkali, že když to slyšeli, chápali to, ale ne rozumem a popsat někomu dalšímu to moc nedokázali. Nedá se to přátelům a známým nějak „doporučovat“, můžu jen říct podobnými slovy, jako jsme slyšeli na semináři: „Příliš se neptej a používej v každodenním životě - uvidíš sám co se bude dít ...“.

Alena: Je to hodně odlišné od všech technik, které používají různé vizualizace, imaginace, protože v těch je vždy naše chtění. To největší u ho´oponopono se dá vyjádřit slovy: „Tvá vůle se staň.“ Jde o to vzdát se usilování, urputnosti, a prostě to odevzdat vyšší síle, ve kterou více či méně mnozí věříme.

Sumito: Je to ale opravdu odevzdání, nikoli rezignace.

Propojujete havajskou techniku ho'oponopono se zákonem přitažlivosti. Má to spojitost se zákonem přitažlivosti, o kterém se hovoří například v dnes velmi populárních filmech CoMyJenVíme a Tajemství?
Sumito: Ano. I autor knihy Svět bez hranic Joe Vitale se v těchto filmech objevuje. Dnes, po poznání učení ho´oponopono jsem zjistil, že i když zákon přitažlivosti známe, počítáme s ním, přejeme si, máme jasné cíle, tak přesto se ne vše podaří „přitáhnout“. Je to proto, že existuje spousta dalších vlivů, které prostě ovlivnit nemůžeme, a blokují nás. Jde o všechno to, co je uloženo v podvědomé mysli, ale také i o to, co je uloženo v celém kolektivním nevědomí a my tomu všemu můžeme říct „ano“a přijmout to jako součást svého osudu, a odevzdat to a poprosit, aby tyto vazby (vzpomínky) byly transmutovány, rozpuštěny.

Alena: Pokud jsme vázáni na minulost, na vzpomínky z minulosti, zabýváme se jimi ve své mysli, živíme se vlastně různými strachy z minulosti a neustále si přitahujeme další a další. Ho´oponopono tvrdí, že není důležité, co se komu stalo a kdy, protože, pokud se nás to nějakým způsobem dotkne, tak se nás to týká.

Sumito: Jinak bychom to totiž vůbec nepoznali, nebylo by to součástí naší reality.

To vysvětluje potřebu té plné zodpovědnosti, že?
Alena: Ano, jinak nemůžeme přijmout plnou zodpovědnost za to, že jsme účastníky například i nějakého neštěstí nebo tragédie. Pokud totiž někde v nevědomí ať už určitého člověka, jeho rodu nebo v kolektivním nevědomí tahle informace nebude, tak se člověk prostě do té situace vůbec nedostane.

Sumito: Možná přichází doba, kdy je to více o přijetí než o prožívání starých vzpomínek a kdy jsme připraveni pozměnit způsob našeho každodenního žití. K tomu patří jako první krok právě přijetí plné zodpovědnosti za vše. Na našem semináři se v žádných starých citových ranách pohybovat nebudeme, budou to spíš určitá cvičení, která nám mohou pomoci aplikovat ho´oponopono se zákonem přitažlivosti v běžném životě. Cvičení a modelové situace, které nám pomohou lépe vnímat přítomnost, sami sebe a dokázat rozlišit, zda to, co se nám děje, souvisí se vzpomínkou nebo s tím, co se odehrává v přítomnosti - tady a teď.

Alena: Budou tam cvičení, která budou souviset s tréninkem na pozorovatele. A také se budeme věnovat tomu, jak navázat kontakt s naším vnitřním dítětem a jak o něj začít pečovat, aby se změny v našem životě začaly opravdu projevovat. To je vlastně základ. Myslím si, že úplně klíčová věta v ho´oponopono je: „Klid a mír začíná u mě.“ Pokud budu chtít, aby se změnili ostatní, nikdy se nedočkám. Když budu čekat, až se ostatní začnou nějak chovat, že se pak přidám, je to nereálné. Klid a mír začíná u mě.

Sumito: V okamžiku, kdy vše přijímám, prosím za odpuštění - pak je traumatický vliv transmutován v čisté světlo. To s sebou nese, že jsem sám sebou, jsem v přítomnosti, ve které není žádná nerovnováha, jenom Láska - a v té chvíli jsem na určitý okamžik absolutně spojen s Božským zdrojem, takže i se sebou. Jsem sám sebou. V té chvíli mi přicházejí informace přímo od Zdroje, ať už jim říkáme intuice, inspirace nebo nějak jinak ...

Existují věty, jimiž se to provádí, viďte? Jaké věty?
Alena: Je to opravdu jednoduché: „Odpusť mi prosím, omlouvám se, děkuji ti, miluji tě.“

Tak jednoduché to je?
Alena: Ano. Mnozí z nás totiž říkáme, že věříme v něco, co nás přesahuje, ale když pak dojde „na lámání chleba“, vylezou vzpomínky a staré vzorce, které říkají, že tohle se mi nemělo stát, tohle by se nemělo dít a už vězíme pevně v minulosti. Jenže pak to nemůžeme ani přijmout, ani uvolnit.

A co radí ho'oponopono, abychom se naučili?
Alena: To, co už jsem říkala - omlouvat se, prosit za odpuštění, děkovat a milovat. Neustále, pořád znovu, s každým nádechem a výdechem, aby se to stalo samozřejmou součástí mého života.

To ale dokáže jen hodně vyzrálý člověk ...
Sumito: Řekl bych, že nejde o vyzrálost, ale spíš o to rozhodnout se a cvičit, takže používat v životě. Je to o vědomém tréninku.

Zaráží mě ta naprostá jednoduchost...
Sumito: Lidé mají problém přijmout jednoduchost. Dnes jsme zvyklí, že je vše prezentováno složitě - říkáme, že život je složitý a věříme, že jen složité metody nám můžou pomoci. A nemůžeme uvěřit, že něco může být tak jednoduché a účinné. Jsme inspirováni výzvou toto učení šířit. Tohle je opravdu návrat k jednoduchosti - tak jsme to uvedli i v anotaci na náš seminář. A já osobně v tom vnímám velkou naději pro budoucnost života lidí na celém světě. Spojení zodpovědnosti ve smyslu vlivu, s návratem k sobě samému. 

Alena: Nechtěla bych ale, aby to vyznělo, že všechny ostatní techniky jsou k ničemu, to rozhodně ne. Jsem přesvědčená, že se dostaneme k tomu, na co jsme připravení, pro jednoho je dobré jedno, pro dalšího je to něco jiného - a úžasné je, že přišla doba, kdy si můžeme vybrat.

-------