Jan Bílý | 03.01.2008

Bert Hellinger, zakladatel metody rodinných konstelacích, začal již před lety stavět do konstelací kromě zástupců členů rodinného systému archetypické postavy jako jsou smrt, osud nebo „velká“ duše.
Velikost a velkolepost těchto postav v konstelaci je ohromující a stojíme-li v takových rolích, zažíváme pocit osudové správnosti, hlubokého pochopení věčného koloběhu mezi smrtí a zrozením, prostě - řečeno slovy básníka - ono: „Jde vlna za vlnou, smrt jedné z nich je druhé kolébkou“. V roli smrti není ani špetka strachu, obav nebo odmítání, pouze přijetí toho, co je nevyhnutelné.

Postavíme-li takovéto archetypické* postavy do konstelace, zpravidla se nehýbají, jsou poněkud nad věcí a naplňuje je jakýsi vznešený, velkolepý pocit osudové nevyhnutelnosti jejich bytí či konání. V takových rolích můžeme lehce poznat význam archetypů jako něčeho, co se týká každého z nás, co dřímá v našem (pod)vědomí, můžeme si uvědomit, co vlastně archetypy znamenají; totiž praobrazy pro celé lidstvo důležitých postav, které představují jisté vzorce chování a které vzbuzují v nás všech instinktivní, emoční reakce.

Tyto archetypy existují jako hlasy v našem podvědomí, které v jistých situacích ožívají a přebírají vládu nad naším vědomím nebo alespoň ovlivňují naše vnímání reality a naši reakci na ni.
Položíme-li si otázku, čím jsme se chtěli stát jako malé děti (kolem 4 - 7 roku), dostaneme se rychle k několika, většinou pozitivním archetypům: princezna, královna, maminka (panenky!), indián (= divoký muž), prezident (= král), astronaut, policista nebo požárník (= hrdina), kouzelník. Kdo by si nevzpomněl na doby karnevalu, maškarního bálu nebo masopustu, kdy nejen děti mohou vklouznout do „vypůjčených“ identit, které jsou ve své většině archetypální.

Podíváme-li se do ještě ranějšího dětství, narazíme na pohádky, které nám možná rodiče, možná naši prarodiče, vyprávěli. Sněhurka, Popelka, princ Bajaja, Sněhová královna, hloupý Honza nebo Šípková Růženka nám ukazují archetypické legendy o dobru a zlu, líčí cestu hrdiny skrze různá nebezpečí ke své iniciaci nebo popisují přechodové rituály mezi dítětem a chlapcem/dívkou případně mezi těmito a dospělým mužem nebo dospělou ženou. O pohádkách a mýtech bylo z hlediska psychologie napsáno nesmírně mnoho, takže bych se chtěl v tomto článku omezit na možnost konstelací pohádek a významu těchto konstelací pro klientův osobní rozvoj.

Je zajímavé, že vyprávěné verze jsou velice individuální - pro někoho je v pohádce o Popelce důležitá smrt matky hned na začátku pohádky, pro jiného útrapy Popelky, pro třetího její šťastné shledání s princem na konci. Někdy se stává, že klient - většinou tehdy, když je mladší - nemá oblíbenou pohádku (případně si na žádnou nedovede vzpomenout), ale je schopen jmenovat vyprávěný příběh z knížky pro děti nebo film, který na něj měl v dětství důležitý vliv.

Takový příběh nebo film pak plní funkci pohádky a konstelace se může odvíjet od jeho postavení. V krátké osobní expozici pohádkového subjektu určí klient několik pro něj klíčových protagonistů pohádky a má na závěr svého líčení možnost, jednou nebo dvěmi větami nastínit již případně známé paralely pohádky ke svému současnému životu. Poté vybere z přítomných spoluúčastníků semináře zástupce a rozestaví je do konstelace tak, jak to odpovídá jeho vnitřnímu obrazu. Zde se definitivně setkáváme s klientovou individualizací pohádky, s jejím spojením s jeho podvědomím a případně i s paralelami k jeho vlastním životním scénáři. Na rozdíl od rodinných konstelací nevybírá klient zástupce pro sebe.

Další postup je identický s jakoukoliv systemickou konstelací - vedoucí se dotazováním zástupců jednotlivých postav dostává k tomu, co tomuto systému chybí, kam tento systém směřuje a kde jsou v systému ukryty důležité informace směřující k pochopení klientova osobního - a osudového - zapletení se do celku.

Na rozdíl od rodinných konstelací nemají konstelace pohádek většinou žádný „happy-end“, nebo, jinak řečeno, postrádají mnohdy onen harmonický, kompletující a léčivý závěrečný obraz. Namísto toho se v těchto konstelacích velice často objevuje jakási mytologicko-filosofická hloubka, kterou zpravidla cítí všichni účastníci semináře. Průběh konstelací pohádek bývá nezřídka velmi emotivní, rozehrávají se dramata, o kterých v původní pohádce nebylo ani ponětí, ale která zjevně svojí pravdivostí a hloubkou vtahují všechny zúčastněné do děje. Prožití takového „pohádkového“ drama v konstelaci je srovnatelné s katharsis řeckého antického dramatu**. Katharsis zde označuje očistu divákovy duše, která následuje emoční spoluprožití bolesti a soustrasti s postavami tragédie. Postavy v pohádkových konstelacích jsou v převážné většině postavy a role vytažené z podvědomí klienta a následná konstelace může velice jemně rozplétat ta nejhlubší přání, strachy a naučené vzorce, které klient velice dobře „v srdci chápe“ a otevírá se tak i jistému „archetypálnímu pochopení“.

Jan Bílý
www.konstelace.info

*Archetyp je ve starověké filosofii pravzor idejí nebo věcí. Shodné rysy mýtů a náboženských projevů v různých kulturách mají psychologický základ v archetypech. Někdy se archetypy dávají do souvislostí s vrozenými instinkty. Představují archaickou vrstvu vývoje lidského vědomí. V ní existují společné vzorce chápání skutečnosti, které vypovídají o psychickém fungování obrazivosti u všech příslušníků lidské rasy.

**Na souvislost antického dramatu, který původně vznikl z náboženských rituálu boha Dionýsa, s rodinnými konstelacemi poprvé upozornil Dr. Dimitris Stavropoulos, který mimochodem bude hostem 3. mezinárodní konference systemických konstelací v Praze 11. - 13. 4. 2008. Podle Dr. Stavropoulose je právě tato katharsis, emoční účast na bolesti, vyloučení, touze, opětovném shledání nebo lásce k jiným členům nejen rodinného systému to, co v konstelacích léčí. Katharsis můžeme pouze prožít, nelze o ni číst nebo ji mít zprostředkovanou skrze vyprávění druhých. I proto jsou semináře konstelacích pohádek účinné, i když v nich většinou nedochází k žádnému rozuzlení nebo přímému vyřešení klientova problému.

O pohádkách, princeznách, kouzelných zvířatech a oblíbených příbězích z Vašeho dětství můžete diskutovat nebo se jen podělit zde.