H. Chvátalová | 15.07.2009

Sagarpriya - Jaroslava Halašová v práci s lidmi vychází z tzv. rebalancingu. Tato metoda se „narodila“ v 80. letech 20. století v Puně v Indii, v Osho centru. Jak sama říká, dnes už ale její práce nasála prvky z dalších metod.

Jakou metodou tedy pracujete?
Základem je stále Rebalancing a práce s „pociťovaným smyslem“ tzv. Focusing. Zatím nejlépe mou práci vystihuje obecné slovo Bodywork, což vlastně zahrnuje různé metody práce s tělem, cvičení a terapie. A pro metodu, kterou bych chtěla „usadit“, nyní zvažuji jméno.

Jde tedy o celostní metodu?
Ano, jde o celostní metodu. Avšak celostní (holistické) léčení pro mne není jen náplastí či rychlou nápravou; je to nekončící dobrodružství objevování v hledání více odpovědí a v zásadě - žít lépe, být zdravější a růst k celistvosti. Věnuji se nejen práci s tělem, ale i konzultacím, díváme se na historii klienta - odkud přichází, kde v současnosti je, v jaké je situaci, jak se v ní cítí, jakou má motivaci pro práci na sobě, tedy s jakým záměrem přichází apod. Každý klient je jedinečný a právě k tomu slouží úvodní sezení, kde mimo jiné můžeme najít vhodný způsob terapie, metody či intenzity. Někteří pracují i s kreativními „úkoly“ či s cvičeními doma, to pomáhá více prohloubit a zkvalitnit průběh tréninku či terapie.

S jakým zadáním k vám lidé přicházejí?
To je hodně různé, někdo má problémy v těle, bolesti, se kterými si medicína neví rady, někdo chce řešit vztahy. Nebo ani nemají konkrétní problém, ale mají pocit, že je nic netěší, sice nejsou přímo depresivní, ale jakoby nemají „šťávu“, mají třeba nějaký vztah, ale není v něm jiskra a chtěli by si život víc užívat. Ale často se stává, že někdo řekne: „Cítila jsem, že tady mám být.“

Motivace je takovým základním kamenem, ze kterého vycházíme, děláme vlastně takovou „inventuru“ toho, kde se klient právě nachází a odkud přišel a pak se díváme do budoucnosti - jak můžeme cíle dosáhnout, jak stabilizovat vztahy, jak uvolnit blokády v těle atd.

Jde zřejmě o velmi jemnou práci. Jak dlouho to celé trvá?
Ano, pracujeme jemně, postupně vědomě odhalujeme určitá témata. Sezení je samozřejmě potřeba víc. Vycházím z Rebalancingu, kde je stanovena práce deseti sezení. Moje práce už ale postoupila do fáze, kdy jsem přidala úvodní sezení jako jedenácté a závěrečné dvanácté. Samozřejmě, když je potřeba, rozložíme třeba nějaké téma do dvou i více sezení, nebo přidáme motivační trénink, pracuji i formou dechových cvičení, nacvičuji s klientem meditace a meditační techniky - těší mě, že je to pro mě práce pestrá, různorodá, s každým klientem vlastně jiná, protože pokaždé jde o nový příběh.

Co je cílem té práce - aby se klient cítil lépe?
Určitě. Ale rozhodně není cílem, aby klient chodil stále znovu na terapii, ale aby se naučil pomoci si sám. Není mým zájmem lidem „chytat a připravovat ryby“, ale naučit je „ryby chytat samostatně“. Takže většinou ke mě klient chodí tak 2,5 až 3,5 měsíce. Je to období velmi intenzivní práce a velkých změn. Ty zásadní změny se integrují tím, že lidé pracují i doma. Může to být třeba formou cvičení, podle toho jakou intenzitu si zvolí - krátká dechová cvičení, relaxační cvičení, meditace, zvědomování těla apod. Klient je motivován, aby to dělal, ale není „špatně“, když to nedělá. Pak se spíš díváme na to, proč cvičení nedělal, co mu v tom bránilo, proč se mu nechtělo - díváme se na určité vzorce chování tak, aby je vzal na vědomí a řekl si - „aha, tak tohle je nějaký můj vzor, takhle to dělám“, a tím, že se na to podíváme zvenku se člověk může rozhodnout, zda v tom chce pokračovat, nebo se rozhodne dělat to jinak.

Pracujete hodně s tématem strachu?
Ano. Když člověk ztratí staré vzorce, jakoby ztratí kus sám sebe. Ocitají se pak v určitém okamžiku ve velmi krizovém bodě, kdy se může zdát (či stát), že strach ze ztráty jistot zvítězí.

To znám z vlastní zkušenosti...Dá se to přirovnat k situaci, kdy člověk namáhavě leze na vysokou skálu a ocitne se v bodě, kdy zpět dolů už prostě nemůže, ale má pocit, že vystoupit ten kousek vzhůru nedokáže, že na to nemá sílu, že?
To je docela přesně vyjádřeno. Pak klienti říkají, že chtějí skončit, že to nemá smysl, že se nikam neposouvají, apod. V tuto chvíli potřebují maximální laskavou podporu, aby v práci pokračovali. Je to jedno z nejtěžších období, protože staré jistoty už nejsou a nové ještě nejsou... Někdy je dobré nabídnout v tuto chvíli změnu techniky či podpořit v činnostech, kterým se klient věnuje doma (fyzická cvičení, relaxace, meditace) nácvik těchto metod může být také součástí sezení. V tomto období vnímám podporu ve vztahu či rodině je také důležitou součást.

V jaké časové frekvenci k vám lidé chodí?
Ze zkušenosti vidím, že ideální je jedno sezení týdně. Někdo chodí jednou za dva týdny - když cvičí doma nebo pracují se svými zápisky, tak to jde, ale to je maximální doba mezi sezeními. Po skončení práce se klienti někdy vracejí třeba za půl roku nebo za rok na jakousi supervizi. Někteří z mých klientů se rozhodli pro druhou sérii, kde jsme šli více do hloubky, zkoumali hranice a objevovali dál možnosti těla, vědomí a prožívání. Zde se také více věnujeme pocitům v těle, emocím a hlubší práci s nimi.

S kolika klienty denně pracujete?
Objednávám si čtyři klienty denně.

Při práci s tělem se většinou asi objeví celá studnice témat.
Ano. Učíme se, jak respektovat svoje tělo, svoje hranice, kde vůbec jsou hranice mého těla, kde jsou hranice těch ostatních. Učíme se, jak svému tělu naslouchat, jak je vyživovat apod.

Kromě práce se strachy, blokádami v těle, bolestmi se objevují témata, jako je respekt, sebevědomí, sebeúcta a sebeláska. Opravdu výčet témat je široký: žena x muž, vztahy, práce, záměr a životní cesta, kde jsem, kam jdu... Jedno z témat může být i „vědomé bytí v těle“.

Jaká byla vaše cesta k této práci, ve které jste se - zdá se mi - opravdu našla?
Hodně pestrá. Původně jsem studovala veřejnou správu, na kterou jsem šla cíleně kvůli humanitním oborům, jako bylo právo, sociologie, psychologie apod. Pracovala jsem jako sales manager pro reklamní agentury, produkční pro známou spol. pořádající koncerty, modeling, filmová produkce v castingu, no vyzkoušela jsem toho hodně, ale vždy to byla práce, kterou jsem si přála dělat. Vždy se mi ten sen vyplnil – v tomto opravdu umím materializovat :) (smích). Chtěla jsem být produkční a … najednou (trochu přeskočím) zajišťuji koncert pro Suzanne Vega… ale stejně to nebylo ono, cítila jsem se unavená, a tak jsem konečně řekla definitivní ano stát se terapeutem na plný úvazek. Jak jsem poznala, že to je to ono? Nebyla jsem z práce unavená, ba naopak naplněná, odpočatá a hlavně mě to posouvá dál, není to statické, stále se mám co učit a cítím velkou motivaci.

Jak jste se ale dostala od veřejné správy a nastartované dráhy třeba státního úředníka k rebalancingu?
Přes určitou osobní krizi - to bývá nejlepší učitel... Lekce osudu, lekce existence, které nám ukážou naše vlastní limity. Prožila jsem dvouapůlleté období urputného boje s existencí a zkoušení různých prací od produkční, přes pomáhající práce ve skautu, v Adře při povodních, byla jsem prostě takový záchranář, dokud mi nedošlo, že nejdřív musím pomoci sama sobě, abych mohla být něco platná druhým lidem. Takže jsem se ze všech těchto aktivit stáhla a odjela jsem do USA hlídat děti. Byla to úžasná zkušenost, ale po návratu jsem zase začínala z ničeho a nevěděla jsem co dál. A najednou mi kamarádka, která dělala rebalancing, řekla: „Ty potřebuješ přesně toto, jdi do výcviku.“ Sice jsem na to v tu chvíli neměla peníze, ale riskla jsem to. Byl to více než dvouletý intenzivní sebezkušenostní výcvik, který šel velmi hluboko. A po tomto výcviku se stala spousta věcí - přišla možnost něco si vydělat a pak další možnost jít na nějakou dobu do Shangri la Osho meditačního centra v Lažanech k Bhagatovi J. Zeilhoferovi. A to bylo velmi zásadní. Zmizela jsem ze světa do Lažan, kde jsem zůstala rok. Během toho roku jsem si udělala podnikatelský kurz a další seminářem, na výzvu manažerky motivačních kurzů, jsem zjistila, že můžu koučovat lidi a nakonec jsem díky tomu všemu byla během 2,5 let po Lažanech v projektech Evropské unie jako lektorka motivačních kurzů pro nezaměstnané. A odtud už byl jen krok k samostatné práci s klienty.

Můžete uvést příklad, jak třeba sezení u vás vypadá?
Když klient přijde, první věc, kterou vidím, je, jak vypadá, jakým způsobem přijde, jaká má gesta, jak si sedne, zda se umí pohodně usadit - to všechno dává signály a zprávy a o klientovi. Říkám tomu body reading, čtení těla. A hodně věřím na intuici. Během sezení hodně vnímám, že se to vše děje jakoby nějaké plynutí, jako bych byla jenom nástrojem, skrze který přicházejí informace a signály.

Takže co vidíte, když třeba přijde klient s nadváhou?
Člověk s výraznou nadváhou o sobě dává informaci, že je dlouhodobě zraňován a už to nechce, takže si vytvořil ochranu. Aby bylo pro lidi zvenku těžké jít dovnitř a zraňovat, vytvořil si vrstvy, které ho jakoby chrání.
Pracujeme s tím tématem tak, aby si uvědomil, kdy to vzniklo a aby si vytvořil vědomý štít, protože pak už nepotřebuje se chránit obalováním. Také to vychází ze seberespektu, ve hře jsou vždy určité sebedestrukční procesy.

A zkoumáme, kde se to děje - na poli práce, těla, psychiky, emocí? Hodně lidí, kteří nevyjadřují své emoce, mívají třeba problémy se srdíčkem, se žílami, se zažíváním nebo mají angíny. Pak můžeme udělat sezení týkající se zranění, závažných nemocí, rodinných vazeb, jak si stojí v životě, odkud přichází, a zda ví, kam jde, jaký je jeho cíl.

Říkala jste, že v práci s tělem jste se posunula dál o tzv. koučing, motivační trénink.
To jsou metody, které se vhodně doplňují s prací s tělem, mohou stanovit základní motivaci a udržet tzv. červenou linku mezi jednotlivými sezeními. Vycházím z těla, používám meditace, techniky z Craniosakrální biodynamiky, trénink vědomí těla, nebo to, co bych chtěla usadit jako novou metodu, je vlastně kombinace vědomí těla, práce na těle, práce s určitými vědomostmi, informacemi, moudrostí, práce se svojí myslí, abychom ji mohli používat jako prostředek nebo nástroj. Práce s emocemi, se spiritem, s meditací a cvičením - to může být část, ve které se práce s klientem integruje v těle.

Z vás je opravdu cítit, že jste našla to pravé, co máte dělat!
Ano, hodně mě to baví. A nádherné je, že jdu odpočatá pracovat a odpočatá odcházím. Žádný stres si domů nenosím a cítím se vyživená. Je hezké být tím nástrojem pro ty ostatní, aby našli svůj zdroj, záměr či jen rozpoznali své možnosti.

Chtěla byste říct ještě něco jako určité „poselství“ na závěr našeho rozhovoru?
Ráda bych zdůraznila, že je velice důležité pracovat se zodpovědností - aby lidé nepřebírali zodpovědnost za cizí příběhy.

Co když vám ale „okolí“ - rodiče, partneři, děti, kolegové atd. - své příběhy pořád nakládají?
Jde o to změnit postoj! Pracovat na tom, aby si člověk uvědomil, proč vlastně toho dotyčného („ubližovanou“ maminku, „nedoceněného“ kamaráda) chce „zachraňovat“. Z vlastní zkušenosti vím, že je hodně těžké opustit pozici zachránce, ale jde to! A když si uvědomíme všechny souvislosti a zakořeníme v sobě nový postoj, srovnáme si, jaký chceme mít svůj život, začnou se najednou lidé okolo nás měnit - jakoby následovali ve vztahu k nám naše nová pravidla. Opravdu platí, že se k nám lidé chovají tak, jak my jim dovolíme.

------------------------------------

Kontakt: Jaroslava Halašová, whoisin@seznam.cz, tel. 773 299 343