H. Chvátalová | 23.04.2009

Michaelu Lamanu Mazáčovou, maminku dvou dospělých synů a babičku dvou vnuků, najdete tři dny v týdnu v Domě osobního rozvoje MAITREA, kde se zabývá kraniosakrální biodynamikou (nikoli kraniosakrální terapií!). Ke své současné profesi se propracovala po mnoha letech v jiných oborech.

Jaká byla vaše původní profese?

Jsem původní profesí keramička. Po ukončení keramické školy jsem pracovala v muzeu. Mám za sebou mnoho profesí v oblasti kultury, pracovala jsem 10 let v divadle, v různých galeriích, v akademii věd. Po roce 1989 jsem krátce pracovala v zahraničí a po návratu jsem se rozhodla, že budu dělat něco samostatně, k souvislému zaměstnání už jsem se vracet nechtěla. A protože mým koníčkem byly už dlouho masáže, začátkem 90. let jsem začala s rekvalifikačním kurzem na klasickou regenerační masáž. Měla jsem úspěch, lidé mě rychle začali vyhledávat, klientela mi narůstala. Už po dvou měsících jsem si říkala, že by to chtělo něco dalšího, a začala jsem studovat shia-tsu. Tím jsem se dostala k akupunktuře, a protože klasická akupunktura s jehličkami pro mě byla moc invazivní, pracovala jsem s ladičkami (tónová akupunktura) a postupně jsem absolvovala ještě další metody - jsem mistr reiki, pak jsem začala i s thajskými masážemi a těmi jsem se živila velmi dlouho. Kromě soukromé klientely jsem pracovala smluvně také v Diakonii ČCE s těžce postiženými dětmi. Pak už jsem ale cítila, že bych se mohla taky „umasírovat k smrti“, takže jsem hledala ještě jinou cestu pro práci s lidmi.

A našla jste kraniosakrální biodynamiku. Měla jsem díky vám možnost ošetření touto metodou „ochutnat“, ale ten zážitek je více méně nesdělitelný - chybějí mi slova... Vysvětlete prosím, co je principem kraniosakrální biodynamiky.

Kraniosakrální biodynamika (cranio = lebka, sacrum = kost křížová) je jemná, neinvazivní metoda, která velmi respektujícím způsobem podporuje moudrost těla a jeho schopnost znovu nalézt rovnováhu a Zdraví. Vyvinula se postupným zjemňováním z tzv. kraniosakrální terapie, která se u nás používá hojněji. Kraniosakrální terapie vychází z faktu, který byl objeven americkým osteopatem dr. Sutherladem koncem 19. století, že lebeční kosti se „hýbou“ a celé tělo pulsuje v rytmu mozkomíšního moku. Terapeut tedy dělá nepatrné trakce, jakési miniaturní jemné úpravy. Když ale pracuji kraniosakrální biodynamikou, není to o tom, že bych něco upravovala, měnila, ale cvičenýma rukama vnímám vnitřní pohyby klienta a pracuji v jiné rovině - vytváří se vztahové pole.

To znamená, že se nejprve vyladím na svoje Zdroje, vytvořím si svůj vnitřní klid - pracuji v podstatě v meditačním stavu. Vyjednám si cílenými dotazy kontakt s klientem - zeptám se, zda už k němu můžu přistoupit, jaký dotek mu více vyhovuje, dotýkám se velice jemně, nejvíce tlakem 5 gramů a podstatné je, že pracuji s celkem, s Potencí, se Zdravím klienta.

Musím přiznat, že kdybych neměla osobní zkušenost s vaším ošetřením, nějakou konkrétnější představu bych si z těchto slov neudělala, metoda se slovně popisuje opravdu velmi těžko...

Dá se říci, že se nejprve vyladím na svoje Zdroje, pak vytvořím „vztahové pole“ s klientem, čímž jdu jaksi až za nemoc či problém a povzbuzuji ošetřovaného člověka, aby se jeho systém naladil také na své Zdroje a Zdraví. Kraniosakrální biodynamika se vztahuje ke Zdraví. Já jako terapeut vnímám vnitřní pohyby, které vyjadřují nějakou historii, události traumat, ale pod tím je vždy přítomná Biodynamická potence a Dech života, který je projevem Zdraví a Života.

Už mnohokrát jsem slyšela o kraniosakrální terapii, existuje široká nabídka, kde se nechat ošetřit, sama jste říkala, že se u nás používá hojněji. Jaký je základní rozdíl mezi kraniosakrální terapií a kraniosakrální biodynamikou?

Kraniosakrální terapie, tedy biomechanický způsob práce, je způsobem starším. Ke korekci kostí a posunu struktur používá vnější - i když velmi jemné - mechanické síly. Z tohoto staršího způsobu se vyvinul biodynamický způsob kraniosakrální práce. Praktikant se učí spolupracovat s živoucím lidským systémem a pracuje s ním jako s celkem, holisticky. Vnímá jemné vnitřní proudění, tzv. Primární dech, kterému také říkáme Dech života. Dá se připodobnit k velmi pomalému stálému přílivu a odlivu oceánu v těle.

V jakých případech je vhodné tuto metodu použít?

Kraniosakrální biodynamika přináší dlouhodobou úlevu při mnohých chronických potížích - pomáhá např. při problémech pohybového aparátu (bolesti zad, kloubů, revmatismus, artritida, skolióza, zamrzlé rameno apod.), při alergických projevech (nejrůznější alergie, astma, dýchací potíže), při potížích trávicích, neurologických (nervové poruchy, mozková mrtvice, ischias, zánět trojklaného nervu, migrény), smyslových (poruchy vidění), sexuálních (impotence, menstruační potíže, neplodnost), psychických (chronická únava, stres, emoční nevyrovnanost, nespavost, deprese), při specifických poruchách učení u dětí (dyslexie apod.). Velmi vhodná je také kraniosakrální biodynamika v těhotenství a po porodu jak pro maminku, tak pro děťátko.

Já hodně pracuji s posttraumatickými stavy, s pooperačními stavy, s lidmi po úrazech. Pomocí této metody se dají rovněž odplavovat z těla toxické látky, zbytky léků. Je ale také možná náprava z pohledu osteopatie, když je v těle nějaká asymetrie. Sama jsem zažila po ošetření u své učitelky, že v mém těle nastaly výrazné změny, objevil se tam prostor a síla a já, které skolióza způsobovala asymetrické postavení těla, jsem začala najednou jinak chodit a rovně plavat.

Takže ti, kdo pracují kraniosakrální biodynamikou jsou - narozdíl od klasické medicíny, ale i od většiny alternativ - naladěni nikoli na nemoc, ale na Zdraví?

Ano. Přicházejí ke mě lidé s nějakým problémem a já se dívám jakoby za ten problém, do potenciálního Zdraví, které někde uvnitř je. Samozřejmě mě zajímá, s čím člověk přichází, jaké má potíže. A vnímám v jeho těle asymetrii tam, kde je. Tělo má ale dle dr. Beckera Vrozený plán léčení a my pracujeme v jeho systému, víme, jak reagovat, ale nezasahujeme naší vůlí. Neděláme diagnostiku, neanalyzujeme, nehodnotíme. Nenapravujeme problémy, ale pomáháme něco rozpustit, aby se vzorce Zdraví mohly opět plně projevit a Dech života znovu prostoupil všechny, i postižené tkáně, které se pak mohou vrátit ke své normální funkci v rámci celého těla.

Zajímají vás tedy sice potíže člověka, který k vám přichází, ale pak musíte tyto znalosti nechat jakoby za sebou?

To je velmi přesně vyjádřeno. Vše, co o člověku vím a všechny odborné znalosti z anatomie a zkušenosti z praxe nechám jakoby za zády a pracuji v naslouchání Zdraví, které se projevuje jako Dech života. Dech života, jako projev naší Biodynamické potence, je přítomen v těle až do našeho posledního výdechu. Znovu zdůrazňuji, že nehodnotím, neopravuji, ale podporuji systém Zdraví toho člověka, aby se místo, kde je energie jakoby zacyklená, neprůchodná, uvolnilo samo.

Co znamená zacyklená energie?

Je to místo, kterému říkáme inertní fulcrum - tam je životní energie proudící organismem ve „žmolku“, takže to místo je neprůchodné. Je tam vzorec napětí, který se může projevit jako chaos, zrychlený pohyb apod.

Energie je tedy jakoby zablokovaná?

Ano. Představte si, že běžíte po lese. Je vám dobře, jste radostná a uvolněná, v lese je krásně. Když se v takové pohodě uhodíte o větev, energie nárazu se rozptýlí, jako když hodíte kámen do vody, bolest uteče a nic se vám nestane. Budete mít maximálně malou modřinku a ani nebudete možná vědět, kdy a jak jste k ní přišla.

Ale když bude člověk v emočním nepohodlí, v dlouhodobém napětí, např. v partnerských konfliktech a uhodí se, tkáň je v napětí, už není plastická, takže bolest tělo opustit nemůže, ale někam se posune a udělá tam jakoby uzlík (inertní fulcrum). Kolem tohoto zapouzdření proudí biodynamická Potence, to, na co my jsme naladěni a pod tím je zacyklené určité téma. A pokud člověk dostane smyslový podnět (např. ucítí určitou vůni, zaslechne slovo či melodii), který mu na podvědomé úrovni připomene jeho téma, může ho místo, kde se vytvořila energetická cysta (inertní fulcrum, které s tím tématem rezonuje), i hodně bolet, ale přitom klasická medicína žádnou příčinu nenajde. Takže naše metoda umožňuje uvolnit tato inertní fulcra. Přes fascie (obaly všech tkání a struktur v těle), přes membrány vnímáme pulsace a poskytujeme podporu, aby se tělo uvolnilo do té míry, jak potřebuje, aby se naladilo na dosažitelnou harmonii, jaká je možná, podle Vrozeného plánu léčení.

Platí, že pokud nedojde k uvolnění, může se ten „energetický uzlík“ somatizovat a v těle se objeví skutečný fyzický problém?

Pokud se to téma dlouhou dobu neřeší, k somatizaci dojít může. Ale většinou je také ještě možná náprava. Než začnu s člověkem pracovat, zajímají mě nejen jeho potíže, ale také to, co mu dává pocit bezpečí, radosti, klidu. To jsou ty Zdroje, o nichž jsem mluvila. A pro každého člověka je to něco jiného - pro někoho umění, pro jiného spirituální zdroj, východ slunce, nějaká činnost, milované vnouče, oblíbené místo, ale jsou i lidé, pro které je to třeba jídlo. A pak pracuji s prociťovaným vjemem, aby si člověk uvědomil, kde se cítí v těle dobře. Člověk si pak místo, kterému říkám „pelíšek“, prociťuje, dává mu pozornost a už tím se něco mění. A když se při ošetření dostaneme do historie jeho traumatu (což se projevuje jako inertní fulcrum), říkám mu, jaké by to bylo vrátit se k tomu místu v těle, kde mu bylo dobře, nebo ke svému Zdroji. Vždy se respektuje systém klienta, aby nebyl přehlcený, důležité je, že v kraniosakrální biodynamice nemůže dojít k retraumatizaci, protože v systému klienta terapeut nic nemění svým rozhodnutím.

Pracujete tedy s vnitřními silami Zdraví, vaším cílem není něco měnit, opravovat, ale necháváte to na mechanismech toho člověka?

Ano, to je přesné. Nasloucháme moudrosti Zdraví, které udělá to, co je potřeba. Je to trochu jako když se malé dítě učí chodit - rodič mu nabídne náruč, poskytuje mu pocit bezpečí, ale nožičkami mu nehýbe, dítě se rozběhne samo. Optimismus rodičů, jejich otevřená náruč, jistota dítěte, že je zachytí, když bude třeba, to vše mi přijde hodně srovnatelné s tím, co se děje v kraniosakrální biodynamice, kdy se naslouchá systému, poskytuje se podpora a respektuje se moudrost vnitřního „léčitele“ klienta.
Ale není to metoda vhodná pro každého terapeuta, protože chce velikou trpělivost a ztišení. Já mám bohatou průpravu k tomu, abych mohla dvacet minut až hodinu naslouchat na jednom místě systému klienta - už před 17 lety jsem začala praktikovat meditace v zenové škole Kwan um.

Co při vašem ošetření lidé obvykle pociťují? Já například jsem cítila hlavně v hlavě vibrace, chvění a teplo v ramenech.

Lidé popisují zážitky hluboké relaxace, ticha a sjednocení. Někdy hluboce usnou, jindy vnímají - podobně jako vy - takové tělesné vjemy jako teplo, houpání, vibrace, jemné pohyby a proudění v těle.

Když k vám člověk poprvé přichází s nějakým problémem, očekává, že vy ho uzdravíte?

Vždycky každému člověku říkám, že to nemůžu udělat já, že ho můžu „jen“ podpořit, aby se uzdravil sám podle moudrosti svého těla. Při ošetření kraniosakrální biodynamikou začne systém okamžitě hlásit: tady mám problém s kolenem, tady je nezpracovaná bolest ze ztráty matky, a ještě oko a ještě a ještě... Je to trochu, jako když se děti ve škole hlásí jeden přes druhého a překřikují se. Tohle všechno vnímám, ale musím počkat, až se systém zklidní a nemůžu sama rozhodnout, co se bude řešit, o tom rozhodne systém klienta sám. A vždy to jde od nejčerstvějších problémů do stále větších hloubek - teprve po několika ošetřeních, když už člověk ani nemá viditelné problémy, jde pak systém hluboko do minulosti a může se řešit třeba trauma z období porodu.

Po tomto prvotním hledání, chaosu, nastane něco jako reorganizace, kdy systém klienta hledá, jak to bude jinak, jak se uvolní inertní fulcra, aby Potence mohla volně proudit. Protože když se bloky uvolní, energetický kanál se zprůchodní. Dá se pak vnímat to, čemu říkáme Dech života, Primární respirace - ta je znakem toho, že došlo k uvolnění napětí. A pak následuje usazení, kdy se systém stabilizuje a vylaďuje.

V Domě osobního rozvoje MAITREA v Praze jste tři dny v týdnu. Nabízíte zde i práci jinými metodami?

Jsem zde vždy od úterý do čtvrtka, v pondělí a v pátek tady kraniosakrální biodynamiku nabízejí dvě kolegyně. Já opravdu v naprosté většině pracuji touto metodou, ale když je to nutné, dělám i regresní terapii, aby došlo k momentu pochopení a odpuštění. Mám zkušenost, že tělo má paměť buněk a ta může jít až do minulých životů, někdy se setkávám až s fyzickými jizvami, přestože člověk neměl operaci ani úraz. Znovuprožití, pochopení té situace, odpuštění a přeformátování „programu“ může přinést obrovskou úlevu. Dále se věnuji i józe, kterou profesně dělám už celé čtvrtstoletí, někdy ještě výjimečně udělám i klasickou nebo thajskou masáž, ale v devadesáti devíti procentech pracuji kraniosakrální biodynamikou.

Jaké máte plány do budoucna?

Samozřejmě budu pokračovat v práci s klienty, ale ráda bych se věnovala dětem ihned po porodu, novorozencům.

Myslíte, že kdyby se vnitřní systém narozeného děťátka zharmonizoval, vyladil, nedošlo by k zacyklení energie třeba následkem komplikovaného porodu nebo necitlivého zacházení po porodu, a předešlo by se tím některým pozdějším problémům?

Ano! Za hodně důležitý totiž považuji příchod člověka na svět - vždy by to měla být společná práce a cesta matky a děťátka, jsem přesvědčená, že například použití epidurální anestezie u porodu je velice nešťastné, protože je v tom náročném procesu dítě ponecháno samo...

A dále bych se chtěla věnovat lidem, kteří jsou na odchodu z našeho světa, umírají. I v těchto situacích by kraniosakrální biodynamika mohla být velice prospěšná, aby člověk mohl odejít v klidu, s podporou a ujištěním, že je vše v pořádku - v tom má naše společnost obrovský dluh. Cítím prostě, že kraniosakrální biodynamika nabízí obrovské možnosti a jsem šťastná, že jsem mezi prvními, kdo s ní u nás pracuje.

--------------------------

Kontaktní informace na Michaelu Lamanu Mazáčovou naleznete zde.