H. Chvátalová | 01.06.2009

Když jsem ulehla na masážní stůl pod ruce Evžena Teršla, byla jsem velmi udivena tím, co všechno si z mých zad během chvilky „přečetl“a jak přesně to sedělo. Tím více mě udivilo, když mi prozradil, že je odborník na počítače...

Jste počítačový odborník, ale do Domu osobního rozvoje MAITREA za vámi lidé přicházejí s nejrůznějšími problémy vztahovými i zdravotními. Jak je to možné?
Jsem založením systemolog - to znamená, že mě zajímá, jak který systém funguje. Naučil jsem se to docela dobře na počítačích jako síťový expert a dostal jsem se do takové roviny, že se snažím řešit a vyřešit problémy, které zatím nikdo neřešil. Nejdřív jsem to řešil s počítači, ale už zhruba před patnácti lety jsem to začal aplikovat s lidmi bez ohledu na nějakou tradici. K té sice přihlédnu, řeknu: „Může to tak být,“ ale dodám: „Zkusíme najít jiné řešení.“

Takže k vám přicházejí lidé v podstatě proto, že určité řešení nefunguje?
Ano. A já provádím analýzu - analyzuji, jak fungují, jak funguje jejich organismus. Je třeba provést detekci toho, kde asi bude chyba a v tom okamžiku se naskýtá nějaké řešení. Řešení může být samozřejmě několik a záleží na povaze člověka, kterým směrem je ochotný se vydat. Pokud to jde, snažím se nabídnout cest víc. Na něco už mám mechanismy, které jsou dobře vyzkoušené, takže je zbytečné vymýšlet vymyšlené... Ale vždy to závisí na konkrétním člověku, s jakým problémem přijde.

S čím k vám lidé přicházejí nejčastěji?
Je to různé. Jsou to duševní, tělesné i vztahové problémy. Ono jedna věc je, jak se problém jeví, jaká je příčina - a jak na ni věc druhá. Organismus vnímám jako velmi silně propojený celek. Sociální vazby ovlivňují naši psychiku, ta zase naše fyzično – a naopak.

Vztahový problém bývá ve většině případů chyba v komunikaci, kdy si partneři něco neřeknou nebo si to říkají způsobem, který jeden z nich nedovede akceptovat. To platí jak pro vztahy partnerské, tak pro pracovní, rodinné či rodičovské. A u mě se lidé dozvědí, že by něco mohli dělat jinak, získají jiný pohled.

Hledáte tedy s klienty na vědomé úrovni jiný úhel pohledu?
Snažím se problémy řešit nejméně bolestivým způsobem. Když jde ale o nějaký akutní fyzický problém, nedá se s tím pracovat na této úrovni, protože většinou hoří čas. A čas je jediná veličina, se kterou nedovedeme nic udělat. Má obrovskou cenu, protože se dá jenom ztratit, získat se dá velmi obtížně... V těchto případech používám podvědomé techniky, ať už klasickou regresní terapii, hypnózu, nebo vlastní techniku práce s tělem, která by se dala nazvat energetická masáž.

To je vaše vlastní technika?
Ano, je to moje vlastní technika, kdy se dotýkám člověka na nějakém místě a tělo na to nějak reaguje. Člověk se může dostat do stavu změněného vědomí, kdy nevnímá realitu tady a v tom okamžiku se s ním dá mluvit podobně jako v hypnóze, ale díky tlakům a tahům na tělo se dají řešit problémy rychleji a účinněji.

Váš klient si může vybrat, jak s ním budete pracovat?
Vždycky se s ním nejdřív snažím dohodnout. Nerad používám metody, které lidem nejsou moc jasné a neumějí si je sami vysvětlit, protože já sám jsem analytický typ člověka, musím vědět, jak co funguje a to doslova. Chci všemu porozumět, jsem zvědavý a hladový po poznání, mám rád všechno, co je průhledné, jednoduché, transparentní. A takhle se to snažím i nabídnout klientům - aby tomu rozuměli, aby dovedli sami sobě vysvětlit, proč něco dělají. Vadí mi, když člověk přijde k lékaři nebo terapeutovi, ten s ním něco provádí a nevysvětlí proč. Vadí mi třeba i to, že kupujeme jídlo a nevíme, jak vzniká, s děsem pozoruji na dětech, že nevědí, co z čeho pochází a myslí si třeba, že vejce se vyrábějí v supermarketu...

Je důležité, aby se pro řešení problému klient sám rozhodl?
Samozřejmě. Často se stává, že například syn přivede svoji matku a řekne: „Udělejte s ní něco,“ ale to opravdu nejde. Někdy je obtížnější člověka motivovat, než vyléčit. A zvlášť u starších lidí je problém, když mají měnit svoje zaběhané návyky.

Zajímalo by mě to, o čem už jste se zmínil - jak jste se dostal od počítačů k lidem.
Od počítačů k lidem? Jsou to neuvěřitelně podobné systémy. Vždyť lidé počítače vytvořili a když analyzujete, jak jsou počítače konstruované, jakým způsobem fungují, když provádíte zpětnou analýzu, vždy v podstatě jdete po nějakém způsobu lidského uvažování. Svého času jsem rozebíral a opravoval auta a zjistil jsem, že se musím vžít do konstruktéra a říct si, jak asi přemýšlel, kam asi dal ten šroub apod.

Dá se tedy říci, že je v podstatě jedno, o jaký systém jde, když prostě použijete určitý systém myšlení, jste schopen v něm pracovat?
Určitě. Například když člověk pochopí systém skladby básně, je schopen báseň složit. Otázkou je samozřejmě myšlenka, „něco“ navíc, co dělá básníka dobrým básníkem, ale po technické stránce to zvládne téměř každý. Stejné je to, ať už se učíte opravit auto, vyrobit stůl nebo postavit dům - prostě musíte pochopit systém.

Živíte se jen prací s lidmi nebo i počítači?
Obojím, protože jedno rozvíjí druhé. Jednak mě to udržuje v určité mozkové kondici a také na tom zatím nejsem ještě tak, abych dovedl věnovat veškerou energii práci s lidmi. Jestliže s nimi pracuji většinou jeden až dva dny v týdnu, jedno je pro mě i určitá forma odpočinku od toho druhého. Takhle mě obě práce baví, dělám je naplno a s nadšením.

Kolik lidí za jeden den zvládnete?
Tak dva až tři.

Takže nikdy neřeknete za hodinu - tak jako „klasický“ psychoterapeut - „musíme se rozloučit“?
To určitě ne! Pracuji s člověkem tak dlouho, jak je potřeba. Jsou klienti, se kterými strávím čtyři až pět hodin, ale obvyklé jsou dvě až tři.

Co vás při práci s klientem zdržuje?
Lidé přicházejí s různými problémy a ty také různými způsoby „tají“. Klient často řekne, že ví, proč určitý problém má, a chce slyšet, že to tak je, chce si svoji pravdu potvrdit.

Je jako královna z pohádky o Sněhurce, která se ptala: „Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je nejkrásnější?“
V podstatě ano. Chce slyšet, že on je dobrý a ten druhý (manželka, matka, otec atd.) je ten problémový. Ale když to pak rozebereme, dostaneme se najednou někam úplně jinam.

Co může očekávat klient, který přijde například s bolestí zad, s níž si medicína neví rady?
V takovém případě je třeba člověka nejdříve uvolnit a narovnat, aby dostal vůbec nějaký prostor pro práci na sobě samém - a řekl bych, že práci s tělem zvládám velice dobře. To je taková první pomoc, ale není to řešení, nebo spíš - jen málokdy to dovede být řešení. Když si třeba někdo jednou za dva měsíce zablokuje záda, aniž by dělal něco extrémně těžkého, pak je třeba se ptát, proč se to stalo jen jemu, když ostatním ne a proč právě v tu chvíli, jak to, že po celé dva měsíce je zablokovaná neměl - a je potřeba řešit příčinu, proč se to stane - když se to stane. Stejný postup můžete aplikovat u mnoha chronických onemocnění – u migrény, epilepsie, žlučníkových záchvatů nebo třeba arytmie.

Na mě jste poznal při práci s tělem hodně věcí, které přesně „seděly“ - ať už to byly momentální existenční starosti, silná vazba na mladší dceru apod. Zůstává mi rozum stát nad tím, jak je to tak přesně možné.
Záda vám o člověku povědí opravdu mnohé. Dá se z nich poznat, jaký měl člověk vztah k matce, jaký k otci, jak je na tom s partnerem, s dětmi - spousta vztahových věcí je opravdu „napsaná“ v zádech. Samozřejmě ze zad vyčtu i kondici a onemocnění jednotlivých orgánů i duševní problémy. Pro diagnostiku používám vlastní systém založený na postavení páteře a tenzích trupu.
Hodně mi také poví řeč těla - jak se člověk chová, jakým způsobem dává ruce, kam je dává, mnohé řekne jeho mimika i to, jak o čem mluví - jsem zkrátka takový pozorovatel – stopař.

Vracejí se k vám klienti opakovaně?
Určitě. Ale největší radost mám, když už jen zavolají, že jsou spokojeni a pak přijdou třeba už s úplně jiným problémem nebo třeba jenom na kafe:-)). Občas přijde také někdo, kdo chce abych použil techniku, na kterou má „reference“, ale to nemám rád... Myslím, že je třeba, aby se člověk rozhodoval na základě toho, že pochopí, co mu vysvětluji a ne na základě toho, že mu někdo jiný řekne, že je to bezva. Prostě buď s tím člověk souhlasí a moji filozofii přijme, nebo ji nepřijme a pak ať jde jinam.

Je pro vás práce s klienty náročná?
Udělám dva až tři lidi, a večer už nemůžu mluvit, i když jsem třeba ani moc nemluvil a měl jsem je „jen“ v rukou. Přemýšlení a soustředění stojí hodně energie.

Napadá mě, že možná právě proto tak často opakujeme ve svém životě chyby předchozích generací… Myslela jsem si ale, že když třeba dcera, jejíž otec matku bil, si vybírá za muže vždy znovu také násilníka, je to o tom, že matka ve svém životě něco nevyřešila a dcera ten problém nese jakoby s ní nebo za ni.
To, co říkáte, je vidění z hlediska například rodinných konstelací. Já to beru spíš z logického pohledu - říkám si, že nás příroda vybavila určitými mechanismy a jeden z nejsilnějších je ten, že přežít je úspěch. Takže v sobě máme zakódováno, že když já jsem přežil tyranské rodiče, moje děti to přežijou taky, tudíž je to dobrý vzorec. Je daleko jednodušší – a energeticky daleko méně náročné - vzít to, co už máme „vymyšlené“ a použít to na určitou situaci, než vymýšlet řešení stále znovu.

Takže proto často vychováváme děti tak, jak vychovávali naši rodiče nás, i když nás to kdysi štvalo?
Ano. Pokud o tom nepřemýšlíme, tak slova, která jsme jako děti nesnášeli, opakujeme dál. A nejen to, my ty situace i vyhledáváme. Pak se stává, že dcera, jejíž matku otec bil, si jako partnera opakovaně vyhledává stejného násilníka.

Jenže když někomu řeknete: „Takhle by ses k němu chovat neměl,“ často se dočkáte odpovědi: „Se mnou to naši dělali taky tak a podívej, kam až jsem to dotáhl...“
Tak to je úplně nejhorší odpověď! V tuto chvíli by se měl každý člověk zastavit a vložit energii do přemýšlení... Měl by začít hledat různá nová řešení, a ne jít stále stejnou či nejjednodušší cestou. Je samozřejmě daleko snadnější křičet na druhého, než přemýšlet nad tím, proč on vám dal důvod, či je-li ten důvod křiku adekvátní. Když si například partneři řeknou, že se rozvedou, když jim to neklape, než aby se dali do skutečného řešení problému, což bývá často opravdu dřina.

Co tedy klient, který k vám přijde poprvé, může očekávat?
Mám relativně úzkou nabídku, i když to řeší široké spektrum problémů. Pokud přijde někdo, kdo chce nejraději relaxaci, masáž, moc mu toho nenabídnu, i když to také umím.

Co klienta u mě může „potkat“? Můžeme si jenom povídat a problém řešit na čistě vědomé úrovni. Ideální je, když já se jenom ptám a lidé si na odpověď přijdou sami. Ne vždycky se to ale podaří, a pak si může klient sednout do druhého, pro daný účel pohodlnějšího křesla, kde jdeme na řešení na úrovni podvědomé. A taky tady mám masážní stůl, a když ho použiju, tak už si většinou povídáme jen trochu, protože - jak už jsem říkal – na těle se dá poznat a řešit mnoho problémů.

Odchodem ale pro klienta terapie nekončí. Může se naučit i cvičit, aby mohl cvičit doma, dostane návod na určité stravovací návyky nebo třeba dostane slovní cvičení a pak už je na něm, zda toto všechno přijme a bude to dělat, nebo ne.

Máte nějakou základní „zásadu“, kterou často doporučujete?
Skoro každému doporučuji určitou střídmost. Myslím, že bychom si měli více uvědomovat, že mnohé z toho, co považujeme za samozřejmé, je vlastně vzácnost. Ne každý na tomto světě může dýchat čistý vzduch, ne každý se může najíst a napít tak, jak potřebuje. Například u reiki, které také používám, si uvědomuji, že je to sice energie, které je možná neomezeně, ale právě proto je třeba s ní rozumně hospodařit. U dospělých se snažím ji nepoužívat, protože jsem přesvědčen, že jsou i jiné prostředky, které mohou pomoci.

Dá se říci, že když má člověk nějaký problém, dělá něco „špatně“?
Ano - a tělo mu zjevně sděluje: „Pozor, děláš něco špatně! Ano, bolí tě kyčel, ale není řešením dát si hned voperovat nový titanový kloub. Hledej příčinu a zkus to změnit!“ A při hledání příčin problémů a způsobů, jak to změnit, umím být velmi nápomocný! V podstatě je jedno, zda klient přijde s bolestmi zad, žlučníku, s depresemi, vysokým tlakem či ekzémem nebo kvůli problémům s partnerem, dětmi či šéfem. Každý problém má nějakou příčinu - důvod natolik patrný pro lidský organismus, že v problém vyústí. Ten důvod není neviditelný, pouze na něj nahlížíme takovým úhlem pohledu, že jej nevidíme. Terapie, kterou nabízím, spočívá ve změně úhlu pohledu, odkrytí traumat uložených hluboko v naší mysli a v přerušení patologických řetězců chování a návyků.

Post scriptum
I já jsem měla možnost „ochutnat“, jak Evžen Teršl s lidmi pracuje. Ležela jsem nejen na masážním stole, také jsme si dlouho povídali. Byla jsem překvapena rychlostí a přesností, s jakou se dobral jádra jednoho z mých problémů. Odcházela jsem nejen s novým úhlem pohledu, ale také s doporučením na slovní cvičení a překvapivou radou ohledně svých značně nešťastných stravovacích zlozvyků vedoucích k letité obezitě. A hlavně jsem odcházela s příjemným pocitem, že žádný problém není neřešitelný…

-------------------------------------

Kontakt: Evžen Teršl, rratamahata@gmail.com, tel.: 777 188 333
Aktuální semináře: 8.6.2009 - Síla myšlenky a 20.6.2009 - Komunikace v partnerských vztazích