H. Chvátalová | 07.06.2010

S Davidem Eyerem, projektovým manažerem společnosti Maitrea, jsme mluvili mimo jiné o stavební biologii a nízkoenergetických a pasivních domech. Hovořili jsme i o tom, co člověk může udělat pro sebe a pro krajinu.

Davide, jste projektovým manažerem společnosti Maitrea. Jak jste se k této práci dostal?
Asi před deseti lety jsem se začal profesně zabývat ekologickou architekturou, zdravým bydlením a také čínským uměním Feng-Shui. V Německu jsem pak dálkově studoval stavební biologii. Několik let jsem spolupracoval s akademickým architektem Oldřichem Hozmanem v jeho ateliéru a vlastně díky tomu jsem se dostal k projektu rekonstrukce domu Domu osobního rozvoje Maitrea. Poté jsem se osamostatnil a v současnosti pracuji v Maitrei jako projektový manažer.

Řekl jste, že jste vystudoval stavební biologii. Čím se tento obor přesně zabývá?
Zabývá se celostním vztahem mezi člověkem a jeho obydlím. Důraz je kladen na „celostní“, protože existuje spousta samostatných oborů (architektura, urbanismus, sociologie, psychologie apod.), které se pak spojují v jeden celek – stavební biologii. Mnoho informací o tomto oboru, který vznikl asi před 30 lety v Německu, včetně 25 základních pravidel, mohou zájemci najít na www.baubiologie.cz.

Když si chce člověk vybudovat dům, čím vším by se měl zabývat?
Nejprve musí nalézt vhodný pozemek, mimo zdroje emisí a hluku a vybrat vhodné architektonické řešení respektující individuální přístup, spojení s přírodou, vycházející vstříc člověku a potřebám rodiny. Dále pak je třeba vybrat vhodné přírodní materiály a technické zařízení budovy, jako jsou topení, větrání, zásobování energiemi. Důležité a základní je, že stavíme primárně pro člověka a až sekundárně proto, abychom třeba spořili energii.

Úspory jsou až na druhém místě? Dnes, v době boomu nízkoenergetických domů?
Mnozí z těch, kteří projektují nízkoenergetické domy, říkají, že hlavní je úspora energií. Já říkám, že důležité je prvotně myslet na potřeby člověka, a až na druhém místě spořit energie. Prostě pořadí obrátit – prvotní je člověk, jeho potřeby a ty jsou velice různorodé.

Jak se na to dívá stavební biologie?
Snaží se, aby podmínky v prostředí, kde člověk žije, byly blízké podmínkám přírodním. Tedy takovým, které panují v neporušené přírodě - to se týká například elektromagnetických polí, ale samozřejmě i mnohého dalšího.

Je to v dnešní době vůbec proveditelné?
Je! Stavební biologie má nastavené svoje vlastní normy, které jsou třeba i tisíckrát přísnější než běžné stavební normy. Jsou přitom dosažitelné. Jejich smyslem je vytvoření kvalitního vnitřní prostředí. U nízkoenergetických a pasivních domů je například třeba dávat pozor na použití kvalitního zasklení. Nehodnotit jen prostup tepla a solární zisky, ale také to, jak je sklo prostupné pro světlo. Při návštěvě několika nízkoenergetický domů jsem se setkal i s takovými, v nichž nepoznáte, zda venku svítí slunce, nebo zda je zataženo.
V nízkoenergetických a pasivních domech je důležité používání přírodních materiálů. Je třeba, aby prostředí mělo určitou úroveň tzv. lehkých záporných iontů. Některé umělé materiály se dokážou silně elektrostaticky nabíjet, a tím způsobují nízké elektro-iontové mikroklima. To je jeden z mnoha důvodů, proč používat přírodní materiály – například dřevěné podlahy, hliněné a vápenné omítky, přírodní oleje a vosky apod.

Vraťme se ještě k tomu, co člověk všechno může udělat – vybrat vhodné místo, přírodní materiály, kvalitní architektonické řešení a technické zařízení domu...
Ano, to všechno je důležité, ale funkčních variant je téměř nekonečné množství. Existují třeba různé způsoby zacházení s vodou.

Jaké například?
Můžeme jímat dešťovou vodu a s ní zalévat nebo splachovat WC. Můžeme vytvořit kořenovou čistírnu odpadních vod, můžeme se koupat v přírodním biotopu, který má samočistící schopnost. Nebo je možné použít suché či kompostovací toalety, abychom uspořili pitnou vodu. Když se s tím vědomým způsobem pracuje, je možné uspořit až 50 procent pitné vody!

A co vytápění?
U vytápění je důležité zvolit správný zdroj tepla. Pro skalní ekology je nejvhodnější akumulační pec, kde se jedenkrát za den zatopí a ta pak průběžně vytápí celý dům. Jako další varianta jsou kotle na biomasu, peletky, případně tepelná čerpadla. Je také důležité, abychom pro přenos tepla používali topení s vysokým podílem sálavé složky. Pro člověka je v principu nejvhodnější vytápění stěnové.

Jaký vliv mají kovové konstrukce a železobeton, jež se v současnosti často používají?
Důležité je zachování přirozených elektromagnetických polí. Ne každý ví, že magnetické pole Země se používáním kovových konstrukcí mění. Je dobré, aby v blízkosti místa, kde se člověk dlouhodobě pohybuje a kde spí, nebyla přirozená pole změněna.
Kovové postele také nejsou vhodné, ale nejsou vhodné ani kovové pružiny v matracích, které se dnes masově používají. To vše totiž jednoduše mění přirozené magnetické pole Země.

Dá se s tím něco dělat?
Magnetické pole Země nejde odstínit, proto – pokud chceme mít homogenní prostředí - když je třeba v blízkosti postele nějaký kovový nosník v konstrukci domu, musí se postel posunout o kousek jinam. A kovové postele vyměnit za dřevěné, matrace s kovovými pružinami za matrace z přírodních materiálů (přírodní kaučuk, kokos, bavlna apod.). Je ovšem důležité dávat pozor na marketingové tahy výrobců. Už jsem se setkal s tím, že byly matrace inzerovány „s přírodním kaučukem“, a při podrobné analýze zjistíte, že přírodního kaučuku v nich bylo 10 procent. Ale i kdyby ho bylo 50 procent, pořád dýcháte obrovskou paletu různých chemikálií.

A co energetické zdroje?
Minimalizace spotřeby energie při maximálním využití obnovitelných zdrojů znamená, že směr nízkoenergetické a pasivní výstavby je v principu dobrý, hodný ocenění. Je ale třeba dávat pozor, aby se stavělo v souladu s potřebami dotyčného člověka s využitím obnovitelných zdrojů. Aby člověk mohl používat zdroje, které nezatěžují životní prostředí.

Co je vlastně pasivní dům?
Existují různé typy domů z hlediska úspory energie při vytápění. Staví se domy řekněme „standardní“, domy nízkoenergetické, pasivní, nulové či dokonce plusové.
Nízkoenergetické domy jsou definovány potřebou energie na vytápění na metr čtverečný a rok, což je u těchto domů 50 kWh/m2. U pasivního domu je určujících hodnot více, ale v této charakteristice je to pouhých 15 kWh/m2. Je tam samozřejmě více kritérií, které je třeba splnit, aby dům mohl být chápán jako pasivní.

Proč se tímhle vším do hloubky zabývat?
Základní věc je, že člověk prostě musí někde bydlet a měl by se zabývat tím, jaké si svoje obydlí udělá – to zajímá každého. A když už o tom bude přemýšlet, je dobré to brát z hlediska architektonického i urbanistického, aby nevznikaly takové typy sídel, jaká jsou současná satelitní městečka – bez kontextu, sociální struktury.

Co je pro vás osobně v tomto směru nejdůležitější?
Vytvořit dům pro člověka tak, aby se v něm cítil dobře. Aby měl radost, a aby ho ten dům podporoval.

Aby dům člověka podporoval?
Ano. To je pro mě nejdůležitější. A až na dalším místě jsou úspory energie, vody apod. I když to má samozřejmě smysl i z dlouhodobého finančního hlediska.

Před několika lety jsem pracovala v novostavbě z jakýchsi panelů, s plovoucími podlahami, s plastovými okny – a v té době jsem byla mimořádně unavená a necítila jsem se dobře. Mohlo to nějak souviset?
Mohlo to souviset. Zdravotní potíže spojené s obytným nebo pracovním prostředím bývají označovány jako tzv. syndrom nemocných budov. Často se to týká velkoplošných kanceláří, ve kterých se používá klimatizace, podlahy a nábytek z umělých hmot, kopírky a další elektronická zařízení. Úroveň elektro-iontového mikroklimatu se pohybuje v takový místech kolem 50-100 lehkých záporných iontů na 1 cm3. Přitom doporučená hodnota je 500. Když je jich dostatek, člověk se cítí svěže a čerstvě. Je vědecky ověřeno, že při této hodnotě se aktivují regenerační procesy v těle. V „nemocných budovách“ tomu tak není. Umělé materiály navíc uvolňují spoustu škodlivých látek. To vše může způsobovat bolesti hlavy, únavu apod.

Když mladí lidé čekají miminko a bydlí v paneláku, co můžou z tohoto hlediska udělat pro své dítě?
Budete možná překvapena, ale já říkám, že bydlení ve stávajícím panelovém domě je jeden z dobrých ekologických přístupů v bydlení, protože člověk nezabírá další půdu. V takovém bydlení je schovaná určitá dobrovolná skromnost. Důležitá je ovšem míra.

Mírou je ale přece vždycky člověk.
No právě. Mírou je vždy člověk, proto by se věci měly vždy přizpůsobovat k člověku – a velká sídliště už jsou mimo tuto míru, stejně jako velká administrativní centra.

A co v tom bytě?
Dají se použít například hliněné omítky, které dokáží vyrovnávat vlhkost. PVC můžeme vyměnit za plovoucí dřevěnou podlahu, která se ošetří přírodními oleji a vosky. Už těmito svým způsobem „drobnými“ úpravami se může vnitřní klima výrazně změnit k lepšímu.

V dnešní době zacházíme s životním prostředím a s krajinou hodně „macešsky“. Může si krajina nějak pomoci?
Krajina vydrží celkem dost. Ale člověk musí začít sám u sebe a ptát se, co já sám můžu pro krajinu, pro Zemi udělat. Člověk může být uvědomělý v tom, jakým způsobem s věcmi zachází. Pro mě je hodně zajímavý koncept dobrovolné skromnosti, o níž už jsem se zmínil. Abychom nejen spotřebovávali, ale také něco dávali.