| 06.06.2007

Můj otec se zajímal o duchovno již v padesátých letech. Studoval jógu, posvátné texty a četl všechny duchovní knihy, k nimž se dostal. Každé ráno dvě hodiny meditoval. Sám se naučil sanskrt a začal zpívat mantry. Gajatrí mantru mi s matkou zpívali ještě v době před mým narozením.

Tato mantra je prý jedna z nejstarších a nejsilnějších vůbec. Zpívá se tisíce let a očišťuje jak toho, kdo ji zpívá, tak ty, kteří jí naslouchají. V překladu její slova znamenají „nechť všechny bytosti dosáhnou osvícení“, ale tak jako u ostatních manter, přesný význam sanskrtských slov není tak důležitý jako vibrační efekt slov na tělo člověka a jeho energetická centra.

Jak jsem vyrůstala, zpívali jsme Gajatrí mantru denně místo ukolébavky. Tehdy jsem nevěděla, co zpívám, a proč. Až mnohem později jsem začala ty vzácné okamžiky oceňovat. Otec mne také naučil zpívat Óm, kdykoliv jsme si sedali ke stolu, a Ram, kdykoliv jsme rozsvítili světla. To vše mi pomáhalo zvyšovat úroveň vědomí.

Můj otec rozhodně nebyl takový jako otcové jiných dětí. O sobě mluvil jen ve třetí osobě a až do své smrti byl neobyčejně aktivní. Byl to umělec a ve volném čase vášnivě bubnoval. Sám si dokonce své bubny vyráběl. Jako dítě jsem si občas přála mít „normálního“ tatínka, ale on mi vůbec nedal šanci. Byli jsme vegetariánská rodina (dodneška jsem maso neochutnala), neměli jsme ani televizi a pohodlné gauče. Sedávali jsme na krásných meditačních stoličkách, které otec sám vyrobil. Tehdy jsem si občas tajně přála, abych mohla pozvat své spolužačky do domu, ve kterém by byla televize a gauč a mí rodiče byli mladí. Když jsem se narodila, bylo matce 38 a otci 49 let. Ve svých devíti letech jsem se začala zajímat o křesťanství. Každý večer jsem se modlila, nejprve tajně, protože jsem si myslela, že mi to rodiče nedovolí. Poté co se to provalilo, mě rodiče naopak začali povzbuzovat, i když jsem vyslovila přání být pokřtěna.

Pak ale zasáhl osud: matka odjela do Indie a vrátila se jako žačka Bhagwana Shree Rajneeshe. Můj zájem se tak přesunul na žijícího duchovního mistra. Bylo mi deset a já se mohla účastnit všech jeho aktivních meditací. Milovala jsem to. Když se dnes dívám na fotografie z té doby, stále cítím onu bezpodmínečnou lásku, která mne obklopovala. Nerozuměla jsem slovům, ale chtěla jsem se stát jeho žačkou.

K účasti na aktivních meditacích jsem musela mít souhlas otce a on mne opět povzbuzoval. Byl šťastný, že jsem začala dělat to, co jsem považovala za správné. Být sanjásinem v tu dobu znamenalo oblékat roucho, používat malu, a denně meditovat. Zase jsem tedy lišila od svých spolužaček, ale tentokrát to bylo z mé vlastní vůle. Mantry a denní duchovní praxe pak ustaly a já si je musela znovu najít sama pro sebe.

Dalších deset let proběhlo jako ve snu. V patnácti letech jsem trávila všechen svůj čas v ášramu v Indii. Studovala jsem pak šiatsu, reflexní terapii, kranio-sakrální terapii a masáže. V ášramu v Indii jsem potkala Mitena. Přestože mi bylo dvacet a jemu dvaačtyřicet, naše srdce se okamžitě spojila. Věděla jsem, že byl jedním z hudebníků, kteří každý večer hráli a zpívali mantry, a bylo mi s ním dobře. Hodně jsme se nasmáli, a stále se spolu smějeme. Skládal nádherné písně, z nichž některé jsem již znala, protože je tam všichni zpívali. Takže když mne začal povzbuzovat, abych s ním zpívala druhý hlas, nemusel mě moc přemlouvat. Brzy nám šlo společné zpívání skvěle. Nabízeli jsme hlasové kurzy a semináře, na kterých jsme používali mantry a posvátné písně různých kultur, a později jsme začali koncertovat po Evropě. Já jsem tenkrát hrála na klávesy a zpívala druhé hlasy. Styděla jsem se zpívat sólově. Miten mne ale povzbuzoval a já si věřila čím dál víc.

Jednoho dne jsem uslyšela, jak přítel z Anglie zpíval Gajatrí mantru. Byla to jiná melodie, než jakou jsem znala z dětství a znovu mě hodně oslovila. Jako bych se znovu napojila na dobu, když jsem byla malá. Teď jsem ale cítila skutečnou sílu této mantry, její posvátnost a dokonce i vliv, jaký na mne měla. Začali jsme Gajatrí mantru zpívat i na koncertech. Konečně jsem našla svoji píseň! Zpívala jsem něco, co ke mně bytostně patřilo. Cítila jsem, jak mantra působí na mne a koncert po koncertu i na publikum. Začala jsem hledat i jiné mantry a brzy jsme měli dost písní na celé album, které jsme natočili u mé matky v jejím pokoji, na tom samém místě, kde jsem se narodila a kde mi tolikrát tuhle mantru zpívali. Natočili jsme album Essence a lidé jej přijali lépe, než jsme si kdy mohli představit. ¨

Cítím se hluboce vděčná za všechnu tu lásku, tvořivost, práci… Vím, že jsem jen prostředník toho všeho a stále se cítím trochu zahanbena a hodně poctěna možností všechnu tu krásu a lásku předávat dál.

Můj otec zemřel ve věku 83 let a v jeho posledních chvílích jsme mu neustále zpívali Gajatrí mantru.

Gayatri mantra

Om bhur bhuvaha svaha

Tat savitur varenyam

Bhargo devasya dhimahi

Dhiyo yonah prachodayat

Praise to the source of all things.

It is due to you that we attain true happines on all planes.

It si due to your transcendent nature that you are being worshipped and adored.

Ignite us with your all pervading light.

(Miten/Deva Premal)