H. Chvátalová | 10.11.2009

Anton Plášek působí v Domě osobního rozvoje MAITREA jako osobní a firemní poradce, vede semináře pro podnikatele a manažery. Ve všech svých aktivitách vychází z rodinných systémů a systemických konstelací.

Jaká je vaše původní profese a jak jste se dostal právě k systemickým konstelacím?
Před pár lety jsem byl mladý arogantní byznysmen, který všechno zná, všude byl a kde nebyl, tam se chystá. Měl jsem v Plzni síť obchodů, úklidovou firmu a „dělal jsem peníze“. Pak mě ale moje životní cesta dovedla k tomu, že jsem začal řešit sám sebe a ptát se, proč se mi určité věci dějí stále dokola.

A jakou cestou jste vykročil?
Věděl jsem, že existuje spousta úžasných knížek, duchovních učitelů, směrů, ale jako člověk z podnikání, materialista, který potřeboval „nohy na zem a řízek k obědu“, jsem měl od těchto věcí odstup. Dostal jsem se sice k lidem, kteří je řeší, ale říkal jsem si, že já přece nejsem jako oni a od literatury tohoto typu jsem utíkal. Šel jsem také cestou odporu vůči „světským“ autoritám finančním úřadem počínaje a politikou konče, vytvořil jsem si jakýsi svůj nereálný svět, byl jsem takový sólový hráč. Prožil jsem krachy a pády jak v osobním, tak i v pracovním životě - a to mě hodně posílilo.

Jak jste nakonec „potkal“ právě systemické konstelace?
Chodil jsem někdy v roce 2004 v Plzni na masáže k člověku, který v 45 letech skončil se svojí dosavadní kariérou, začal se věnovat čínské medicíně a masážím a ten mi pověděl, že existují nějaké rodinné konstelace a že jsou skvělé. Při každé masáži mi o tom vyprávěl a „štengroval“ a nakonec řekl: „Když tomu nevěříte, přijďte dnes večer tam a tam.“ To pro mě byla výzva, a tak jsem šel. Dostal jsem tam roli mrtvého dědečka, procítil jsem to, co jsem procítil a od té doby jsem chtěl poznat víc a víc. Začal jsem s onou lektorkou intenzivně spolupracovat, dostal jsem se k fantastickým věcem, lapal jsem stěžejní příběhy. To trvalo skoro tři roky, ale nic dál se nedělo. Postupně mi došlo, že lidé, kteří se těchto akcí účastní, už na nich mají vlastně závislost a chodí tam, jakoby chodili do ochotnického kroužku, neviděl jsem u nich žádný posun. Takže jsem začal hledat něco dalšího.

A co - či koho - jste našel?
Zhruba před dvěma lety jsem pochopil, že je to prostě všechno o systémech a řekl jsem si, že to přece musí fungovat i na firmu, takže jsem začal hledat někoho, kdo dělá firemní a peněžní konstelace a dostal jsem se k Janovi Bílému. Tomuto člověku vděčím opravdu za mnoho. Byl jsem na jeho dvoudenním semináři Cesta krále, kde pracuje hlavně se špičkovými manažery a podnikateli - to s ním teprve začínal. Když jsem se tehdy dostal na řadu, začal jsem vyprávět, že mám úklidovou firmu a síť obchodů, že mám zastoupení jedné velké německé značky pro Českou republiku, že potřebuju ustanovit výkonného ředitele, abych mohl poskládat firemní hierarchii bla, bla, bla... Všechno jsem to vyjmenoval a čekal jsem tu skvělou radu, na základě níž se všechno vyřeší. A on mi na to jen řekl: „OK, ale jednou přijde čas, kdy to všechno mít nebudeš.“ Mě spadla brada a povídám: „Ale to už budu mrtvej!“ a on na to: „Bingo! Tak další...“ Pro mě to byla tzv. léčba šokem. Tam v tom okamžiku jsem si uvědomil, že řeším úplný „kraviny“, všechno napětí ze mě spadlo, odjel jsem zpět do Plzně a poprvé jsem ten svůj úžasný kolos uviděl reálnýma očima - a nebyl to příjemný pohled.

Co bylo dál?
Do třech měsíců jsem podnikání zabalil a začal jsem intenzivně navštěvovat jeho semináře. Přišlo mi, že Jan Bílý je jediný z těch, které jsem poznal, kdo metodu systemických konstelací dělá opravdu tak jako Bert Hellinger - já tomu říkám „máma, táta, dědek, bába“. Pokud totiž tento naprostý základ člověk nemá srovnaný, může dělat, co chce a fungovat to nebude. A přestože mě Jan upozorňoval, abych to tak nepřeháněl, nedal jsem na to a občas jsem měl pocit, že patřím spíš blázince...

Jak na všechny tyto obrovské změny reagovalo vaše okolí? Co třeba manželka na to, když jste zlikvidoval své „impérium“?
Moje impérium v té době bylo samý průšvih a to proto, že jsem je postavil výhradně na svém egu. Když jsem v mládí začal vydělávat, všichni mi říkali: „Jsi dobrej, udělej si svoji firmu!“ A tak jsem do toho rychlíku nastoupil. Velký problém ale byl, že jsem ty peníze potřeboval k něčemu jinému, než byly skutečně potřeba... A co na to moje manželka? V té době už i moje druhé manželství bylo v krizi, protože jsem do něj vstupoval jako velký záchranář. Po pěti letech trápení jsem i z toho vystoupil - jednoho dne, když manželka odešla se synem do školky, jsem si sbalil kufřík s prádlem a prostě jsem utekl.

Tak to je docela síla...
Bylo to peklo, ale díky za něj! Za všechno, co jsem prožil v manželství i v práci, jsem opravdu vděčný a věřte, že to není fráze. Je to nesdělitelné a nic z toho se nedá naučit, dá se to jen prožít. A konečně mi došlo, že základem každého vztahu je to, jaký vztah máme každý sám k sobě. Za ty roky jsem se dal dohromady, vyčistil a narovnal jsem, co bylo třeba. Od března 2007 s Janem Bílým intenzivně pracuji, neměl jsem potřebu hledat ještě někoho jiného. Momentálně jsem u něj již ve druhém výcviku. Využívám každé situace, abych se něco dozvěděl. Došlo mi, že když učím lidi, učím sám sebe, když léčím lidi, léčím sám sebe.

Dá se říci, že se vám podařilo dostat se ke svému Já?
Svým přátelům a klientům říkám: „My jsme dva, chytrej Tonda, který sedí v hlavě a moudrej Tonda, který je někde hluboko uvnitř mě.“ A já jsem se bohudíky dostal k moudrému Tondovi a už s ním umím velice dobře komunikovat. A to je to mé Já. Já sám o sobě nepotřebuji nic, protože moudrý Tonda mi všechno řekne. To se mi ale podařilo až po dlouhém boji „chytrého s moudrým“, protože moje ego bylo velice silné.

A co tedy v současné době nabízíte svým klientům?
Jsem takový „univerzální voják“. Pochopil jsem, že je mi jedno, zda pracuji se skupinou nebo s jednotlivcem, protože absolutně respektuji systémy jako takové. Takže přes klienta se dostanu k jeho systému a je jedno, zda řešíme původní rodinu, partnerský vztah, děti, firmu, cokoli - vše je to o tom jednotlivci a jeho systému. Při tom všem jsem si zase sám pro sebe uvědomil, jak byl můj mužský princip v háji, protože jsem několik let nesnášel svého otce.

Šel jste cestou „nebejt jako táta“?
No jistě! Trvalo nějakou dobu, než jsem to všechno přehodnotil a přijal. A zpětně mi docházelo, že díky posílenému ženskému principu jsem byl třeba schopen vykomunikovat úžasné zakázky, ale chyběly mi postupy, logika mužského principu, takže jsem to nedotahoval a důsledkem byly krachy, exekuce... Nemohl jsem mít mužskou energii, když jsem tátu odstřihl. Uměl jsem mnoho skvělých věcí, ale nebyl jsem ve své síle. A když jsem se pak v onom „okamžiku vhledu“ na semináři Cesta krále na ten svůj kolos plný průšvihů zpříma podíval, viděl jsem, že se s tím nedá nic dělat, ale že je to úžasná příležitost začít úplně znovu.

Jak to ale bude mít s mužským principem váš syn, který zažil, že tatínek prostě utekl?
Myslím, že skvěle, protože pro naše děti je nejdůležitější, abychom my, rodiče, byli v pohodě. A to já prostě jsem! Když se se synem obejmeme, tak to prostě „frčí“...

Fakt je, že i já můžu říct, že mým dcerám se začalo skutečně dařit, když já jsem se konečně dostala do pohody. Ale také musím říct, že jsem se často setkala s tím, že když z rodiny odejde otec a syn zůstane s matkou, po určité době „provede“ - domnívám se, že proto, aby dokázal, že pochází i z něj - něco, na co matka reaguje výkřikem: „Jseš úplně jako on!“
Samozřejmě. Ale než to na něj zařve, vezme ho na pozici svého partnera, svěřuje se mu a ten úžasný kluk se na pozici partnera, která mu skutečně nepatří, postaví. A jakmile na základě jejího postoje syn dochází k tomu, že otec, ze kterého pochází, je „kretén“, kterého nechce ani vidět, začíná průšvih. Pokud si vztek na něj připouští, dá se s tím něco dělat, ale pokud ho vytěsní, bude ho následovat. Stejně tak, když dcera nenávidí svoji matku, dá se s tím dobře pracovat. Nejhorší je, když si ten vztek ani nepřipustí. Proto říkám, že pro dceru je nejhorší mít maminku jako kamarádku. V některých rodinách jsem viděl, že v takovém vztahu dcery dokonce říkají matce „Janičko“ nebo „Maruško“, obě strany mají pocit, že mají úžasný vztah a nemají důvod na něm pracovat. A když pak má dcera průšvih v partnerství, když se matce něco děje, nejsou schopné pochopit, že základ toho je v jejich zcestném vztahu. Ony jsou přece úžasné kamarádky, tak co je na tom špatného...

Když ale dcera začne nenávidět matku, odřezává se přece od své ženské energie!
To ano, ale jak říkám, dá se s tím dobře pracovat.

Dá se říci, že moje postavení v práci, vztahy s kamarády, přáteli apod. jsou otiskem toho, co je v mém rodinném systému?
Určitě. Když např. já jako muž nemám vztah s otcem, jaký bych měl mít, automaticky mám problémy s autoritami, se zákony apod. Když podnikám samostatně z toho důvodu, abych se vyhnul autoritám, vydělávám peníze více méně proto, abych mohl být samostatný a nepřijmout pravidla společenského systému, je to vždy cesta k tomu, že nakonec mé úspěchy, mé peníze sublimují - ať už prodělám na burze nebo vsadím na špatnou investici.

Zjevně hodně pracujete se svými vlastními zkušenostmi.
Ano, a mám jich dost a dost. Když pak pracuji se systémem klienta, stejně jakoby pracuji s tím svým - nemůžu jít do ničeho, co prostě nevím. Miluju kterýkoli lidský příběh, protože je to úžasný učební materiál. A vím, že klienty můžu dovést o kousek dál, když budu pracovat na sobě.

Proč chcete své aktivity nabízet právě v Domě osobního rozvoje MAITREA?
Nejraději spolupracuji s těmi, kdo pracují s lidmi. O Maitrei vím již delší dobu, hlavně od Jana Bílého. Projekt Domu osobního rozvoje mě nadchl - osobní rozvoj každého jednotlivce je skvělá cesta a jsem přesvědčený, že tento Dům má velkou budoucnost. A je to pro mě i určitý akt pokory, protože zpočátku jsem měl pocit, že se zde nežije reálný život.

Čemu všemu se tedy chcete věnovat?
Chci pracovat na tom, co lidi v současné době nejvíc trápí - a to jsou vztahy, peníze, jejich firma nebo pozice na pracovišti. Ale mě je jedno, zda řeším firmu, rodinu nebo osobu, pořád je to o tom jednom člověku a jeho systému. A protože ve firmě ty věci běží jaksi zrychleně, musí se toho hodně řešit. Když majitel řeší věci ve firmě, zároveň řeší svůj rodinný systém a léčí sebe. To jsou věci, které mě stále fascinují. Přes peripetie, kterými jsem v podnikání prošel, jsem stále člověk, který miluje byznys a chce ho dělat. Když tam ale začneme, stejně se dostaneme zase do rodinného systému třeba majitele firmy. To jsou věci, které umím a jsem si jistý, že mám lidem, kteří ke mě přijdou, co říct. Víte, já neumím pracovat s čakrami, s anděly, nenabízím meditace - přičemž to nezlehčuji, kdo chce, ať to dělá. Ale umím člověku pomoci udržet se v reálném životě tak, aby - když to začne včas řešit - nemusel zavřít firmu, nemusel se rozvádět, aby ho někdo nezapíchl, anebo aby nedejbože on někomu neublížil.

To je dost dobré!
Je! Jsem si vědom své síly, do které jsem se konečně dostal. Jenže když se do toho člověk pustí, často mnohé ztrácí, třeba přátele a příbuzné. A tohle ustát a nechtít po nich, aby i oni na sobě začali pracovat, nenutit je, aby tou cestou šli s vámi, je hodně těžké. Základ je v tom, vzít zodpovědnost za svůj život, za svoje činy do svých rukou. Není to lehké, ale stojí to za to.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Seminář s Antonem Pláškem "Business, rodina a Já" 10.12.2009

• Přidat komentář