Lída M. | 17.11.2008

V každodenním životě se objevují chvíle, kdy se člověk cítí špatně sladěný s průběhem života, sužuje ho například monotónní, úporná bolest hlavy. Řešení není obtížné – spolkne pár aspirinů. Anebo ho přepadne nuda – tak se jde projít, zacvičí si na rotopedu nebo si zajde do klubu. Ale zcela jiná situace nastane, když člověka trápí ochromující a hlodavý pocit nejistoty, obav a úzkosti. Čtení knih nepomáhá, nepomůže prolistovat si časopis nebo zahrát si sám se sebou karty. Cítí se stále hůř, má pocit, že hrozí katastrofa. Pak začne mít málem panický pocit a zatouží po nějaké tabletě proti úzkosti.

A jedna existuje – vždycky dostupná, právě v tomto okamžiku. Zkuste to: prostě si pohodlně sedněte, zavřete oči a představte si, jak jste bezpečně zakotveni v Sobě. Nic neděláte. Objeví-li se myšlenka, pozorujte ji, nic nedělejte a ona zmizí. Pak se objeví jiná – pozorujte ji a ona zmizí. Prostě zůstávejte uvolnění; vědomě uvolněte všechny svaly a zůstávejte v relaxaci. Není to obtížné cvičení, pokud o tom neuvažujete jako o cvičení, které by trvalo nějakou minimální dobu. Skutečně zapomeňte na čas a zůstávejte „zakotveni v Sobě“. Mohou to být tři minuty, pět minut, a může vás docela překvapit, když zjistíte, že jste vypřáhli na deset minut nebo i déle. A co je důležité, mentální vyčerpanost zmizela.

Tento stav má v sanskrtu krásné pojmenování: „Swa-stha“ - doslova „být zakotven v Sobě“. Seďte tedy zakotveni v Sobě a vaše mentální vyčerpanost se rozplyne.

*

Je smutnou skutečností, že člověk nechápe, jakou důležitost má v jeho každodenním životě relaxace. Už samotné toto slovo vzbuzuje představu jakéhosi druhu disciplíny, jako je např. jóga nebo něco podobného, co se musí provádět v pevně stanovenou denní dobu. Relaxace je ve skutečnosti trojího druhu: fyzická, mentální a transcendentní – a ani jedno z toho nevyžaduje nějakou systematičnost.

Fyzická relaxace prostě znamená záměrně povolit, uvolnit napětí, které se během dne jaksi vkradlo do těla. Na příklad i pouhé sezení v zubařském křesle vyvolává napětí. Zubař by proto měl říci pacientovi, aby se uvolnil. To jediné, co je v takovém případě skutečně nutné, je vědomě a současně uvolnit všechny svaly. To je ve skutečnosti základní princip známé šavasany. Lehnete si a ze všech svalů těla necháte vědomě odplynout veškeré napětí. Někdy se doporučuje postupovat z jednoho konce těla na druhý a svaly uvolňovat postupně. Ale mnoho lidí má zkušenost, že jasný příkaz svalům celého těla, aby se uvolnily, funguje velmi dobře. „Povolte,“ musel zvolat jeden zubař na pacienta, aby se pacient vůbec uvolnil…

Skutečný přínos relaxace nespočívá v provádění šavasany, která vyžaduje polohu vleže. Ať už děláte cokoli, na chvilku se zastavte, vědomě uvolněte celé tělo, a když jste se takto uvolnili, pokračujte dál ve své činnosti. Anebo mezi dvěma úkoly se na jednu nebo dvě minuty zastavte a zůstaňte vědomě uvolnění. Brzy zjistíte, že jste si zvykli dělat svou obvyklou práci bez jakéhokoli druhu napětí a že k uvolnění není zapotřebí nic víc než jemná připomínka.

V lidské bytosti existuje unikátní vestavěný mechanismus relaxace: člověk je jediný tvor, který se směje, který se dokáže srdečně zasmát. Smích, i záměrně navozený, přináší nejen emocionální uspokojení, ale i relaxaci, která organismu výrazně prospívá. Smích začíná hlubokým nadechnutím, po němž následuje rytmické vydechování, kterého se účastní především bránice – svaly oddělující hrudní dutinu od dutiny břišní. To napomáhá vyrovnávání tlaků v obou těchto dutinách a kromě toho, že je tím podporován tok krve v žilách, dochází i k masáži vnitřních orgánů.

Lékaři popisují čtyři typy smíchu, které mohou působit blahodárně (lidé, kteří mají problémy se srdcem, s páteří nebo mají vysoký krevní tlak, by měli postupovat opatrně):

a) Smích odpovídající etiketě začíná pousmáním a pokračuje mírným zasmáním se, nadechování nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost.

b) U „holubího smíchu“ je nadechnutí hlubší, ústa zůstávají zavřená a při smíchu člověk vydává zvuky připomínající holubí vrkání. Je to jakýsi vnitřní smích a má své výhody.

c) Krajně nesnadné je naučit se „neslyšnému smíchu“, je ale velmi působivý. Je třeba velmi hluboce se nadechnout a pak se začít smát s otevřenými ústy a vyplazeným jazykem – ale bez jediného zvuku! Po nádechu můžete vydechovat tak dlouho, jak je to možné, s rytmickými záškuby bránice; tento „vnitřní jogging“ je energický a značně vyčerpávající.

d) „Břišní smích“ se podobá neslyšnému smíchu, ale můžete se také dát do hlasitého smíchu, dokonce se i svíjet nebo válet po zemi. Musíte se opakovaně nadechovat a celé to může trvat tak dlouho, jak je vám libo.

Mentální relaxace je úplně jiného druhu, jelikož ve svém důsledku znamená absenci myšlení, absenci vědomého fyzického uvolňování. Taková mentální relaxace vás osvobozuje od podmíněnosti. Můžete se snadno ocitnout mimo své „já“, jelikož mezi dvěma myšlenkami existuje interval ticha, který s myšlenkovým procesem nijak nesouvisí. Jelikož tento interval, interval ticha, nesouvisí s časem, přináší skutečně obrovské uvolnění, kdykoli si ho uvědomíte. Na tento interval je možné se zaměřit v kterékoli situaci běžného života, třeba jen na krátkou chvilku. Soustředění na interval mezi dvěma myšlenkami, které se objevuje během dne, mohou guruové vyučující meditaci odpírat označení „meditace“; dokážete-li se ale koncentrovat na tento interval mezi myšlenkami v průběhu svého pracovního dne, na sklonku dne najednou zjistíte, že jste méně unavení a že máte pro zbytek večera k dispozici podstatně víc energie.

V těchto intervalech mezi myšlenkami dochází ve skutečnosti k tomu, že mysl „zmlkne“: vyprázdní se ode všech svých obsahů, a je tudíž „prázdná“ či „tichá“ a intenzivně si uvědomuje, co v daném okamžiku Je. Neznamená to, že by si utišená mysl neuvědomovala proud myšlenek protékající vědomou myslí; neúčastní se však myšlení: nedělá rozdíly mezi myšlenkami, nevytváří úsudky – neposuzuje, jestli jsou správné nebo špatné, a nehodnotí jejich důležitost. Bezprostředním důsledkem tichosti mysli v každodenním životě je změna náhledu na psychologické problémy: vnímají se jako naprosto nepodstatné a mnohé z nich prostě zmizí. Ještě důležitější může být fakt, že utišená mysl otevírá zcela volný prostor tvořivým schopnostem a intuici, a to má za následek nejen vymizení psychologických problémů, ale objeví se i řešení intelektuálních, a dokonce i praktických problémů.

Existuje ještě další druh relaxace - není to relaxace fyzická ani mentální a nelze jí dosáhnout; může k ní pouze „dojít“. Je důsledkem nejhlubšího možného pochopení, že žádná individuální entita coby „já“, protikladné k „druhým“, ve skutečnosti neexistuje. Objeví se jasné chápání, že bezpočet lidských bytostí nemá při svém rozhodování a jednání žádnou vlastní vůli ani možnost volby, že jsou pouze specificky naprogramovanými nástroji, jejichž prostřednictvím jedná Zdroj či Bůh, Vědomí, prvotní Energie. Ta podnítí takový chod událostí, k němuž má dojít podle toho, co označujeme jako zákonitost Přírody nebo jako zákonitost Vesmíru. Bezvýhradné přijetí tohoto konceptu, které může člověk prověřovat v ohni své každodenní zkušenosti, vyústí v plné přijetí toho, co Je, jako záměru vesmírného Bytí, což má za následek naprosté uvolnění psychosomatického organismu, vedoucí k osvícení či Sebepoznání: fiktivní jednající ego-entita shledá, že se zcela vzdala transcendentnímu Zdroji. Mohlo by se to označit jako transcendentní relaxace, čirá Blaženost Bytí.

Ukázka je z knihy Raméše Balsekara „Peace and Harmony in Daily Living“ (Mír a harmonie v každodenním životě)

http://www.indiayogi.com/eshop/bdetail.asp?id=1318

http://www.rameshbalsekar.com/books.asp