Rezervujte si místo včas

Popis akce

Většina překladů Ježíšových výroků pochází z řečtiny, která se od aramejštiny velice liší. Aramejština, která se dodnes užívá v některých částech Sýrie a ve východní církvi, za Ježíšových dob byla řečí lidu, hebrejština byla hlavně chrámová řeč. Aramejština, hebrejština i arabština jsou schopny vyjádřit mnoho různých vrstev významů. Každé slovo může mít různé významy, např. slovo „šem“ může být přeloženo jako jméno, světlo, zvuk nebo zkušenost. Na rozdíl od řečtiny nemá aramejština ostrou dělící čáru mezi prostředkem a účelem a mezi vnitřní kvalitou a vnějším jednáním. Obé je vždy přítomno současně. Když Ježíš odkazuje na „království nebeské“, tak je toto království vždy současně v našem nitru i mezi námi. Také „bližní“ je v nás i vně nás, podobně jako „já“, které máme milovat právě tak, jako „bližního svého“. Hranice, které jsou v řečtině mezi „rozumem“, „tělem“ a „duchem“, zde vůbec nejsou přítomné. Aramejština je velmi spojena se zemí. Nebe pak zprostředkovává představu světla a zvuku, které prostupují celé stvoření.

Neil Douglas-Klotz přidal k práci předchozích badatelů, kteří zkoumali a srovnávali původní aramejské texty s řeckými překlady, mystickou znalost vnitřního významu zvuků a písmen (známé z židovské kabaly a v některých sufijských škol). Několik let se věnoval jen Otčenáši a některým Ježíšovým dalším výrokům. Zdrojem mu byl syrsko-aramejský rukopis evangelia - verze Pešita.

Douglas-Klotz experimentoval s Ježíšovými slovy, nechal je v dechu působit, zpíval je, meditoval o nich. Uvědomoval si, že Ježíšovi posluchači byli zvyklí tato slova vnímat nejen sluchem, ale celým tělem, včetně zvukové a barevné rezonance. U aramejštiny je to nutné právě proto, že každé slovo má velké bohatství významů. Během času k němu přišly melodie k jednotlivým veršům a pohyby, které vyzkoušel v tvořivém procesu ve skupinách a dále je rozvíjel až k dnešní podobě taneční modlitby. Tancovat a zpívat tato slova znamená modlit se celým tělem. I to patřilo v Ježíšových dobách na Blízkém východě k bohoslužbě.

Autor dovozuje, že výrazové bohatství aramejštiny je poklad, který se dávno ztratil anebo byl dostupný pouze učencům. Abychom jej mohli znovu odkrýt, musíme se podílet na prorocké a mystické tradici ztělesněné Ježíšem, která je vzdálená našemu myšlení. Do modlitby potřebujeme zapojit i dech, hlas, srdce, celé tělo. Aramejská tradice je ztracené dětství křesťanství, protože dítě bylo adoptováno Řeky. Tím, že tancujeme a dýcháme a zpíváme aramejsky, snažíme se své pravé rodiče najít. Abychom se dostali co nejblíže zkušenosti, kterou Ježíš zprostředkoval svým posluchačům, je třeba rozšířit naše pochopení za to, co nazýváme myslí, k celistvému Já.

O lektorovi

Ludmila Chrášťanská

Další akce tohoto lektora

Ludmila Chrášťanská:

Ludmila Chrášťanská, Jan Šilar:

Ludmila Chrášťanská, Petr Pacovský, Jaromír Chrášťanský:

Ludmila Chrášťanská, Ariënne a Wim Wali van der Zwanovi:

Ludmila Chrášťanská, Pavel Sudík:

Ludmila Chrášťanská, Květa Kadlecová: